Martin s Renátou vyrazili na Tasmánii

Martin s Renátou podnikli výlet na Tasmánii po cestě z Melbourne. Na tento ostrov se dá dorazit pouze dvěma způsoby. Konkrétně obrovským trajektem, který vypadá jako velká zaoceánská loď, do níž se vlezou i desítky aut, anebo letadlem. Letecky je to dokonce i o něco levnější.

"Na Tasmánii se vždy jezdilo lodí a navíc jsme měli kola. Abychom je nemuseli balit do krabic, rozhodli jsme se pro loď. Plavba trvá devět hodin a jezdí se buď na noc nebo přes den. My jsme jeli přes den, protože všechny lístky na noční plavbu byly už dávno vyprodané. Cesta proběhla bez problémů, žádné vlny nebyly," popisuje Martin Stiller.

Přesto takový malý šok přišel hned po připlutí. Tasmánie překvapila Martina už na první pohled. "Hned, jak člověk vkročí na tasmánskou půdu, dýchne na něj - to, co člověk zná, takový evropský svěží vzduch. Jsou tady lesy, hodně zeleně, hory a jezera. Je to tady hodně podobné Rakousku nebo možná Slovensku. Oproti Austrálii je to ohromný rozdíl," dodal Martin.

Martin s Renátou trávili Silvestra na Tasmánii trochu cíleně a podobně jako v případě Vánoc u Prue a Marka, jejich nových australských přátel, mohla za to poušť Nullarobor Plain.

"Na jedné z benzinek v poušti jsme potkali maďarský pár. A právě ten pár jel na Tasmánii za svým bratrem, který tam má uprostřed divočiny farmu. Říkali nám, že jestli pojedeme na Tasmánii, máme se tam zastavit. Pak nám poslali e-mail už přímo od bratra, že máme přijet," řekl Stiller. Takovou nabídku - nejen další teplé sprchy - nemohli odmítnout.

Maďarský bratr se jmenuje Szandor a na jeho farmě to bylo - jedním slovem - zvláštní. "Bydlí na konci malinké vesničky uprostřed džungle a snaží se tady žít soběstačně, aby nemuseli nic kupovat. Pěstují ovoce a zeleninu, pečou si vlastní chleba, dělají si těstoviny. Jsou velmi šikovní," vypočítává cestovatel.