Meandry Lučiny. Jedinečné území, které ukazuje moc přírody, najdete v srdci Havířova
Řada lidí dnes utíká z měst za přírodou do hor. Kus jedinečné krajiny ale mnohdy najdeme i kousek od paneláků. Stanislav Janalík nás vezme na území v samém srdci Havířova, které spoluutváří řeka Lučina. Prozkoumáme její meandry.
Přírodní památka Meandry Lučiny přímo v srdci Havířova připomíná, že se pořád najdou místa, která člověk neovlivnil svou činností. Řeka už stovky let utváří krajinu a nabízí útočiště celé řadě živočichů. Její tok se vine v délce 2,5 kilometru a navazují na něj mokřady nebo louky.
Spolu s Janem Smolou z havířovského magistrátu vstupujeme do přírodní památky Meandry Lučiny. „Dvě červené čáry znamenají vstup do chráněného území, jedna červená čára výstup,“ vysvětluje referent pro ochranu přírody.
Podle něj jde o velmi výjimečné území nejen v rámci Havířova ale i v rámci Moravskoslezského kraje či dokonce republiky. „Protože najít takovýto neupravený vodní tok je dnes už velký problém,“ upozorňuje Smola.
Je tady patrný ten kontrast. Ptáci, kteří jsou zde, dokáží překřičet i okolo projíždějící auta. Zvlášť teď na jaře, kdy se všichni ozývají a samečci obhajují svá hnízdní teritoria.
„Tady je krásně vidět, jak je ta řeka pracovitá, jak neustále vytváří něco nového, něco krásného,“ říká Jan Smola u jednoho z břehů, kde se vlní řeka Lučina. Okolí není upravované, zde vládne příroda.
„A takový strom, který zde vidíte – je téměř položený na vodní hladině, je důležitý pro spoustu organizmů, například pro ledňáčka, který je tady poměrně hojný a který hnízdí v hlinitých březích. Člověk ledňáčky spíš uslyší, než uvidí, protože jsou nesmírně plaší a velmi hbití. Ale když už máte to štěstí je vidět, tak jsou to nádherní ptáci, jsou to drahokamy,“ dodává Jan Smola.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
