Meduňka lékařská

16. květen 2003

Melisa, medunice, včelník nebo rojovník. To jsou lidové názvy po citronu vonící byliny meduňky lékařské. Setkáváme se s ní na zahrádkách, ve volné přírodě ji najdeme výjimečně.

Pro léčebné účely jsou nejlepší mladé vršky rostliny, sbírané kolem poledne těsně před rozkvětem. Meduňka obsahuje silici, třísloviny, hořčiny, sliz, flavonoidy, kyselinu kávovou a kyselinu chlorogenovou. Užívá-li se meduňka vnitřně, je velmi účinná při zažívacích a nervových poruchách. Látky obsažené v této bylině uvolňují pocity strachu a mírné úzkosti, působí na stavy nervové vyčerpanosti, nespavosti, a lehké depresivní nálady, ale také na žaludeční a střevní neurózy, má protikřečové působení a zabraňuje nadýmání, příznivě ovlivňuje bušení srdce a srdeční arytmie. Podporuje také chuť k jídlu. Výrazná silice se používá do krémů na rány a kousnutí hmyzem. Silná meduňková vůně taky pomáhá odpuzovat komáry. Příznivý účinek má i při chorobách z nachlazení a chřipkových stavech. V lidovém léčitelství byla doporučována ke koupelím při revmatismu a ke kloktání. Britští vědci nedávno odhalili její další, dosud skryté přednosti. Zjistili, že meduňka mimořádně ovlivňuje paměťové schopnosti. Zatím nebyly zjištěny žádné nežádoucí účinky a tuto bylinu mohou na rozdíl od většiny ostatních užívat i těhotné a kojící ženy. Domovinou meduňky je Středomoří. U nás se pěstuje už od středověku jako léčivá rostlina a koření. Byla zasvěcena bohyni Dianě, protože lidé věřili, že má vliv na plodnost. Do oblastí na sever od Středozemního moře šířili její pěstování Římané. Ve středověku byla známa prakticky po celé Evropě, kde se pěstovala především v klášterních zahradách jako koření i léčivka. Meduňka, považovaná za elixír života, byla často součástí nápojů lásky. Staré herbáře říkají, že meduňka na noc pitá vyvolá klidný spánek a veselé sny. Symbolika bylinky říká: "Hledáš štěstí, a přitom pouze sladkost pohlazení chybí Ti, klid tůně v lesním hvozdu; nezveličuj své problémy." A podá-li vám někdo kytičku meduňky, chce vám sdělit: Kudy chodím, stále na tebe myslím. Něco na zub Čerstvé listy se používají k ochucení salátů, rýže, brambor, omelet, tvarohových pokrmů, jogurtů. Meduňkou lze kořenit zvěřinu i polévky, ve Španělsku se na meduňce s oblibou připravují pokrmy z ryb. Meduňkou se aromatizují některá vína, čaje, ale i likéry, jako např. Benediktinka a Chartreuska. Přidává se také do octů, limonád a dalších nápojů. Meduňkou se koření většinou již hotové pokrmy, nebo se vaří jen krátce. Máte-li ale chuť na něco lehkého, připravte si společně s námi salát s meduňkovým kuřátkem. Na jednu pořádnou obědovou porci si připravíme jedno menší kuřecí prso nakrájené na nudličky, několik listů ledového salátu, rajče, kousek zelené papriky a kousek okurky. Kuřecí nudličky naložíme do marinády ze lžíce sójové omáčky, posekaných lístků meduňky, lžičky hnědého cukru a lžičky hořčice a necháme v chladu odležet několik hodin. Maso pak narychlo osmahneme, nejlépe na teflonové pánvi bez tuku, a nasypeme na pokrájenou smíchanou zeleninu. Salát podáváme s tmavým chlebem. K dobrému salátu si můžeme nalít sklenku meduňkového vína. To získáme tak, že smícháme bílé víno s hrstí meduňkových listů a necháme celý den stát na tmavém a teplém místě. Nakonec přefiltrujeme a pijeme skleničku denně.

autor: Gabriela Všolková
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.