Město černého zlata slaví padesát pět let existence

Havířov se narodil do doby, která přála budovatelům a ve zdejším regionu hlavně horníkům. Ostatně práce v podzemí má tady skutečně tradici. Dokládá to i vyprávění hornického důchodce pana Jaroslava. „To byla doba, děda byl havíř, táta byl havíř, bratr byl havíř, soused byl havíř, tak jsem šel do dolů zase kopat uhlí já,“ vzpomíná.

„Dělal jsem předáka, měl jsem čtyřicet lidí. Kdyby mi dneska řekli ‚Pojď na příkopávku v sobotu, v neděli‘, tak půjdu, protože to musí bavit,“ dodává.

A další jeho kolega na hornické výstavě, kde je ukázka i podzemní štoly, přiznává, že jediným důvodem, proč fáral pod zem, byly peníze a jistoty. „Nedívali jsme se na to, jestli tam byly těžké nebo smrtelné úrazy, stejně jsme na druhý den šli do práce. Jestli jsme chtěli vydělávat peníze, tak jsme pracovat museli. Ale nás nikdo nenutil do šachet jít. Lidi tam šli hlavně proto, že tady byly byty, a těch byl nedostatek.“

Právě tato profese dala městu jeho název, i když návrhů bylo původně mnoho, například Bezručov, Gottwaldův Horníkov nebo Rudohvězdov. Jenže to už je minulost, z Havířova je zdravý pětapadesátiletý chlap, říká primátor Zdeněk Osmančik. „Havířov už opravdu není typickým hornickým městem, ale horníci v něm žijí. Stalo se městem květů, zeleně a do budoucna by to mělo být město pro život,“ říká.