Mluvené priority

Naší prioritou je rodina, tvrdí shodně členové vlády. Tvrdí to tak přesvědčivě, že by člověk jejich urputnému výrazu a psímu pohledu uvěřil, ale problém je v tom, že to dosud stále jen tvrdí. Rodiče malého dítěte se bez finanční výpomoci příbuzných často neobejdou, a kdyby přišel o práci i jediný živitel, jímž bývá zpravidla otec, může se rodina, základ státu, jít pást. Řečí o důležitosti této instituce už bylo namluveno dost. Každý si uvědomuje, že národ stárne a nově narozených dětí ubývá, a každý si umí spočítat, že pokud to tak půjde dál, neobejde se bez pomoci příbuzných nejen rodina s malým dítětem, ale ani celá republika. V souvislosti s přípravami na náš vstup do Evropské unie se slaďovala legislativa tak, aby odpovídala evropským normám. Ty samozřejmě nejsou ve všech státech společenství stejné, ale bylo by podle čeho opisovat. Na mladé rodiny si však naši zákonodárci vzpomněli naposledy při psaní programového prohlášení. Teď toto téma znovu oprášili. Právě dnes mají na programu jednání novelu zákona o státní sociální podpoře. Že by se blýskalo na lepší časy? Asi ne, protože souběžně projednávaná reforma veřejných financí navrhuje škrty právě v sociální oblasti. Přesto se jeden zajímavý návrh podařilo do novely protlačit - rodiče by si mohli přivydělat libovolnou částku, aniž by přišli o rodičovský příspěvek. Fanfáry jsou ovšem předčasné, rodičovský příspěvek zůstane na své dvouapůltisícové částce a návštěvy dítěte v předškolním zařízení nemohou být častější než pětkrát do měsíce. Připomíná vám to rčení o koze a vlku? Snad by ještě ten chytrý vlk mohl poradit, kde najít dobře placenou práci z domu, vzhledem k péči o tvora, který vyžaduje pozornost, navíc velmi nenáročnou. Ale možná jim křivdíme. Třeba to s námi opravdu myslí dobře.