Na českých plážích

Písečné pláže, sluníčko, protiproud, slaná voda a vlny. Tak vypadá dovolená u moře. Každé pro ale má i svá proti. Tu a tam se o vás otře medúza, šlápnete na ježka, do palce vás štípne krab, možná se vám udělá nevolno z přílišného slunění nebo jídla, na které nejste zvyklí. Nemluvě o žralocích, kteří zásluhou Stephena Spielberga získali pověst krvelačných zabijáků, a všudypřítomných domorodcích, kteří vás chtějí natáhnout při koupi suvenýrů. Ovšem písečné pláže a sluníčko si můžete užít i na místech, kde byste to vůbec nečekali - v centru Paříže či Berlína a na březích Vltavy či Labe. Slané vody a protiproudu se tam nedočkáte, ale zafouká-li větřík, přijdou i vlny. Iluze přímořského letoviska je téměř dokonalá, kolem pláží v Řecku, Francii či Itálii taky donekonečna v pomalém tempu proudí karavany aut a nad hlavami létají racci, u moře však nedohlédnete na druhý břeh, kde posedávají rybáři a nadávají na pány z radnice, že takovou hloupost povolili. Jen s koupáním je to horší, u většiny takových pláží je cedule s nápisem Koupání jen na vlastní nebezpečí. Medúz, mořských ježků a žraloků se bát nemusíte, mohli byste ale vyplavat s nohou zaklíněnou do ledničky, s pneumatikou na krku a celí potření motorovým olejem, který vás zaručeně ochrání před vším UV zářením. Nakonec ale nejde o tak špatný nápad. Lidé z měst aspoň neutečou do ciziny a utratí své peníze za dovolenou doma.