Na účinky bílinské kyselky už se málem zapomnělo. Kdysi si ji nechal posílat i ruský car

Právě tehdy připadla Bílina rodu Lobkoviců, ale během válek se na účinky vody zapomnělo a ještě v 18. století ji lidé používali pro běžnou domácí potřebu.

Roku 1761 nechala kněžna Lobkovicová prameny očistit od „divokých vod“ a o 20 let později už se bílinská kyselka v keramických džbáncích rozesílala odběratelům do celé Evropy.

Kníže František Josef z Lobkovic začal kolem pramenů budovat lázně a na konci 19. století Bílina nebývale vzkvétala. Vděčila za to lékařům v lobkovických lázních, otci a synovi Reussovým, kteří prokázali léčivé účinky bílinské kyselky i hořké vody, pramenící v nedalekých Zaječicích.

Bývalé lázně Bílina-Kyselka|foto:Stanislava Brádlová, Český rozhlas

Zásadní byl i fakt, že voda z Bíliny se využívala v nedalekých lázních Teplice, kam s oblibou jezdil ruský car. Do bílinské kyselky se zamiloval a nechával si ji do Ruska pravidelně posílat.

Sláva Bíliny upadla v první polovině 20. století v souvislosti se dvěma světovými válkami, ale bílinská kyselka se dnes opět dostává na výsluní. A léčí to, kvůli čemu si ji tak oblíbil ruský car: překyselení žaludku, pálení žáhy, problémy se zažíváním, dnu a revmatismus.