Náboženské bariéry

Mohutná stavba s několika minarety a kopulemi by Orlovou určitě proslavila na celém kontinentu. Podobných staveb totiž v Evropě moc není. Nejbližší islámská modlitebna srovnatelného architektonického charakteru se nachází až v německém Hamburku. Turistická atraktivita je prakticky zajištěna. Jako jsou v našem regionu dnešními návštěvními magnety Hukvaldy, Pustevny nebo Hradec nad Moravicí, může se v budoucnu takovým lákadlem stát právě orlovská mešita. Dovedu pochopit, že taková stavba rozdělí občany daného města na její zastánce a odpůrce. To je normální. Dovedu pochopit i některé argumenty odpůrců. Ale ty, které momentálně zaznívají, mě poněkud zarážejí. Stavba prý bude cizorodým prvkem v úplně jiné kultuře. Mešita v zemi, ve které je hlavním náboženstvím křesťanství, takovým netradičním elementem jistě bude. Otázka zní, jestli je na tom něco špatného. Tvrdím, že ne. Odmítavé hlasy jsou bohužel nejvíce slyšet právě od věřících. Proklamovaná křesťanská tolerance se u nich jaksi nekoná. Rozpor mezi slovy a činy je tady evidentní. Tito lidé navíc záměrně pokládají sugestivní otázku. Dovolila by třeba taková Saúdská Arábie, odkud dotyčný investor mešity pochází, na svém území stavbu křesťanského kostela? Následuje okamžitá odpověď. Kolébka islámu by něco takového vůbec nepřipustila. Souhlasím. Ale v tom případě si myslím, že mešita v Orlové by byla ideální příležitostí dokázat, že nejsme jako oni. Bariéry jsou přece od toho, aby se bouraly. A někdo s tím začít musí. Mám nepříjemný pocit, že náboženské argumenty se v tomto konkrétním případě používají velmi účelově. A mají navíc silný xenofobní nádech. Strach z něčeho cizího v celém případě čouhá jako pověstná sláma z bot.