Nechci zdementnět u toho, že budu jako kolovrátek dělat revival sám sobě, říká David Koller

Je to velká ztráta tekutin – hraju na bubny a řvu, tak mám pocit, že je to, jako bych byl v sauně.

„Já to neumím nebo mám nějaký vnitřní blok, takže já rád hledám texty, který bych mohl zhudebnit. (...) Nakonec mě napadlo napsat do Paměti národa, připadá mi, že je to perfektní organizace, která mapuje naši minulost, tak jsem jim zavolal, jestli nemají nějaký sledovačky od policajtů před revolucí – ty estébácký kamery a tak – a oni mi půjčili snad 200 hodin záznamu a z každý tý sledovačky byste udělala jeden videoklip,“ říká v rozhovoru David Koller.

Kateřina Huberová a David Koller před natáčením rozhovoru|foto:Český rozhlas Ostrava

„A pak je tu písnička o tom, že se člověk pořád někam žene, neví kam, neví proč a za čím... a kdyby se zastavil, bylo by mu asi líp,“ dodává.

David Koller když vypravuje o čemkoliv, je to výjimečné tím, jak je to normální hovor. Až to dojde třeba tak daleko, že mu naprosto upřímně řeknete, že když byl mladý začínající hudebník, tak jsem ho dvakrát nemusela. A on hned vyrozumí, čím to asi bylo a co všechno se musel naučit až do současného pocitu, který na jevišti má. To charisma funguje za bicími a několikanásobně pak u jednoho stolu a mikrofonu.

Ale dotkli jsme se spousty věcí, třeba jak hledá texty, jaká témata mu chodí do cesty, jaké je být otcem těsně před šedesátkou, o letošním roce, který nás přibrzdil...

Jestli vás tenhle chlapík baví taky, tak si poslechněte náš rozhovor. Jste zváni.