Nejmenší a zároveň nejvýše položené jezero na Šumavě se jmenuje Laka
Na Šumavě je stále co objevovat. K oblíbeným turistickým cílům patří šumavská jezera. Tím nejmenším a zároveň nejvýše položeným ledovcovým jezerem na Šumavě je jezero Laka. A nejvýše položeným znamená, že se jeho hladina nachází v úctyhodné nadmořské výšce téměř 1 100 metrů.
Jezero Laka leží necelé čtyři kilometry od obce Prášily, odkud k němu vede značená turistická trasa. Dojít se sem dá ale i z druhé strany, od Železné Rudy. Část jezera se nachází v I. zóně Národního parku Šumava.
Kromě názvů Laka a Mlaka se můžete setkat i s označením Pleso. To proto, že se jezero nachází pod horou Debrník (1 336 metrů nad mořem), které se někdy říká Plesná. Ale jedná se jen o člověkem vytvořené názvy, jezero je krásné a romantické.
Se svými zhruba dva a půl hektary je nejmenším ze šumavských jezer. Navíc se stále zmenšuje, jelikož postupně zarůstá vegetací a stává se z něj takzvaný zrašelinělý močál. Charakteristické jsou pro jezero Laka plovoucí rašelinné ostrůvky. Vznikají na splaveninách, které do jezera zanáší déšť z protější jezerní stěny.
Maximální hloubka jezera jsou necelé čtyři metry, průměrná asi metr a půl. V 19. století tu proti tomu bojovali zvýšením hráze. Voda z jezera odtéká Jezerním potokem do Křemelné, která se kdysi využívala k dopravě pokáceného dřeva. Na jezero navazuje dnes už téměř neznatelný dřevařský kanál.
Zelený pomník železné opony i velkorysost přírody
Až tu budete, určitě vás na protější jezerní stěně zaujme vodorovný pás mladých zelených smrků. Na vrchu jezerní stěny je totiž hraniční pásmo, kterým kdysi vedly obávané dráty železné opony. Byly trvale pod napětím 6 000 voltů.
Kdo se při pokusu utéct z východního bloku dostal až za jezero Laka, neměl šanci přežít. Elektrický proud zabíjel bez milosti lidi i zvířata, která neměla ani potuchy o lidských zrůdných pastech rozdělené Evropy.
Podle pamětníků se okolí elektrického plotu ošetřovalo jedovatými látkami, takže v bezprostřední blízkosti ohradníku nic nerostlo. A právě zelené, mladé, asi dvacet let staré smrky dokazují konec železné opony. Vyrostly až poté, co se přestalo území chemicky ošetřovat. Trochu tím tedy symbolizují obnovenou svobodu.
Stejně tak okolní bezzásahové území, kde se smrky napadené kůrovcem nekácejí, ale nechávají stát. V neprostupném terénu tvořeném ledabyle popadanými suchými smrky, kmeny i větvemi roste mladá generace přirozeného smíšeného lesa.
Jezero Laka má díky tomu ještě jedno „nej“. Není jen nejmenším a nejvýše položeným šumavským jezerem. Je také nejlepším dokladem a symbolem lidské hlouposti, agrese i zcela marné snahy zvítězit nad přírodou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Ševčík se vrací do vedení fakulty VŠE. Nová děkanka si ho vybrala jako proděkana pro ekonomiku
-
Motoristy buduji jako pravicovou alternativu. Chceme nahradit pozice, které vyklízí ODS, říká Macinka
-
Čipy z Beskyd vydělají Česku miliardy ročně. Vláda bude firmě kompenzovat drahé energie
-
Ústav pro studium totality dostal další penále. Výše pokut už přesáhla původní investice na opravu sídla