Nemusíte chodit do hor, i když tam jste blíž k nebesům. Ve vyškovské knihovně debatovali spisovatelé o poutích krajinou
V knihovně Karla Dvořáčka ve Vyškově se počátkem dubna sešli spisovatelé, kteří přispěli do speciálního čísla environmentálně-kulturního čtvrtletníku Veronica, věnovaného poutím krajinou. Literární večer pořádal ředitel knihovny Pavel Klvač, který je současně garantem tematického čísla časopisu, jehož vydavatelem je základní organizace Českého svazu ochránců přírody Veronica.
Večer moderoval kněz, publicista a dokumentarista Jan Hanák, který v úvodu vzpomínal na svá teologická studia v Olomouci a svého profesora Františka Kunetku. Ptal se jej kdysi, proč je liturgie tak fyzická, proč potřebuje hmatat, cítit, vidět a chutnat, když modlitba je záležitost duchovní. Pedagog odvětil: „Na to je jednoduchá odpověď: protože nejsme andělé, ale lidé. Modlit se nemá pouze duch, ale celý člověk. A člověk je duch i tělo dohromady.“ Jan Hanák dodal, že slovo „mše“ je počeštěná verze latinského slova „missa“, což znamená v podstatě pouť. „I pouť krajinou, která je fyzickým výkonem, je vlastní všem božím cestám, které na této planetě byly kdy formulovány,“ myslí si kněz.
Doyenem setkání byl spisovatel a esejista Josef Kroutvor. Ten oslavil letos v březnu 82. narozeniny. Je absolventem filozofie, historie a dějin umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 2022 obdržel Cenu Jaroslava Seiferta za svou knihu Poletování jednoho ptáčka (vzpomínání a listování) s přihlédnutím k jeho esejistické tvorbě.
Pavel Klvač připomněl, že „kde se horizontála protne s vertikálou, tam se cesta stává poutí“, a svého hosta Josefa Kroutvora představil jako člověka, který v sobě spojuje noblesu starých literárních kaváren s pokorou a skromností poutníka.
Vychozené myšlenky mají cenu
„Pro mě je to už trochu štrapáce, z Prahy dojet až sem,“ netajil se Kroutvor. „Jsem Pražák a léta jsem chodil do kaváren,“ vyprávěl ve Vyškově, „ale rád jsem taky chodil. Takže jsem dal dohromady publikaci Pražský chodec, kde se odvolávám na Apollinaira a Nezvala. Po čase jsem ale také vyrazil do krajiny. Jezdil jsem do různých koutů, až jsem zamířil do Novohradských hor na pomezí Rakouska. Máme tam domek, ne přímo v Novohradských horách, ale dívám se na ně aspoň zdálky.“
Čtěte také
Spisovatel připomněl Friedricha Nietzscheho, který říká, že jen vychozené myšlenky mají cenu. „To je přesná formulace. Nohy mají svým způsobem také určitou inteligenci, jsou stejně důležité jako ruce a hlava. Když to funguje dohromady, je to naprosto ideální,“ přemítal Kroutvor. Lidé podle něj kdysi chodili daleko víc. „Znalec středověku Le Goff říká, že kolem roku 1000 byla celá Evropa v pohybu. Lidé chodili a směřovali do Jeruzaléma. Poutník nebyl tulák, někam šel, někam směřoval, měl nějaké poslání. Lidé poutníky brali vážně, podporovali je, protože oni vlastně šli do Jeruzaléma za ně. Později se to začalo omezovat, protože šlechta pochopila, že tak přichází o pracovní síly.“
Pouť není podle Kroutvora turistický výkon, nejde se z bodu A do bodu B. „Taky při té chůzi nemyslím na to, co bude k večeři nebo co dávají v televizi, je to chůze s určitým duchovním obsahem. Není podmínkou chodit do hor, do kopců, i když tam je člověk blíž k nebesům. Stačí vyjít do krajiny hledat cestu,“ uzavřel spisovatel.
Vysočina, chodci a norská krajina
Čtěte také
Z české části Vysočiny – z oblasti kolem Humpolce, Lipnice a Havlíčkova Brodu – přijel do Vyškova básník, prozaik a dokumentarista Miloš Doležal. Připomněl, že tamější krajina je poznamenána několika zvláštními osobnostmi, které tam žily, jako jsou Bohuslav Reynek, Jan Zrzavý, Josef Toufar a další. „Svým způsobem žiji v krajině vybydlené, plné bludných cest a duchů,“ uvedl autor.
Radek Štěpánek se poslední dobou považuje spíš za chodce než poutníka. „Co máme malé děti, tak jsou moje poutě krátké, ale intenzivní. Povznese mě ledacos. Když ujdeme dál než sto metrů, tak už je to pro nás velká pouť,“ zažertoval. V současnosti bydlí v Telči, ale stále se vztahuje ke krajině svého původu, k jižním Čechám. „Když jsem odtud odjel, tak se mi ta krajina ukazuje v trochu jiném světle a měřítku. Jedno z mých nejmilejších míst je kaňon řeky Blanice, kam se pořád vracím,“ svěřil se básník. „Zajímají mě místa kolem mého někdejšího domova, o kterých vím, že tam jsou, ale nikdy jsem tam nebyl.“
Radek Štěpánek citoval ze své tvorby, stejně jako básník Petr Čermáček. Ten v souvislosti se svou profesí opakovaně putuje do norské krajiny. „Odebral jsem se tam pětkrát, abych tam odebíral vzorky ze severských smrků pro dendrochronologickou analýzu nebo abychom sbírali vyplavené dřevo, které tam zamrzlé v ledu putuje ze severských řek,“ vysvětlil. „Při putování za tímto exaktním cílem jsem byl zcela uchvácen krajinou, která má jiná měřítka než česká, má jiné světlo a má pro mě výrazně vertikální rozměr.“
Související
-
Jeden z nejstarších brněnských časopisů Veronica oslavil 35 let existence
V Knihovně Jiřího Mahena se sešli redaktoři, spolupracovníci a příznivci brněnského časopisu pro ochranu přírody a krajiny Veronica.
-
V Petrkově u kamen: vzpomínky Daniela a Jiřího Reynkových
Český básník, překladatel a výtvarník Bohuslav Reynek a francouzská básnířka Suzanne Renaud měli dva syny – Daniela a Jiřího.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
