Nerostou

Tak máme za sebou první školní týden. Učitelé stávkovali, zemřel jeden ze Sedmi statečných a ještě k tomu nerostou. O čem to mluvím? O houbách přece. Ty zvláštní výrůstky na konci doširoka rozprostřeného podzemního pletiva učarovaly celému národu. Bereme si volno v práci, abychom stihli autobus o půl čtvrté ráno, který nás zaveze do vytouženého ráje, nakupujeme proutěné koše, pláštěnky a skládací nožíky, abychom měli tu pravou výbavu na sběr hříbků, a v dlouhých telefonických rozhovorech s příbuzenstvem si vyměňujeme recepty na ty zaručeně nejlepší nakládané václavky či žampiony. V houbaření jsme předstihli rybáře, kteří s roztaženýma rukama na znamení dlouhatánského úlovku jen stěží klopýtají za pětikilovými pýchavkami, metrovými hřiby a šestnácti čtverečními metry novin, na nichž se suší rozkrájené houby. Houbaři si dovedou pěkně vymýšlet, ale taky zasněně vzpomínat na nejkrásnější, největší a nejzapeklitější úlovek. Každý správný houbař taky zná jméno Smotlacha. Jméno proroka a posla dobrých zpráv, jemuž visí na rtech při předpovědi růstu. Letos zatím moc dobrých zpráv nepřinesl. První školní týden se nepovedl, ale holínky neschovávejte, prý ještě porostou. Jenom doufejme, že je z lesa nebudeme nosit už rovnou zmražené.