Nová alba, o kterých ještě uslyšíte – březen 2024

Z názvu London Afrobeat Collective je zřejmé, odkud osmičlenná kapela pochází a co hraje. Přiznejme si, že leckomu to lákavě asi znít nebude, celosvětový zájem o afrobeat totiž původně nigerijský styl proměnil v hudbu, na kterou dnes může dosáhnout každý, takže se na nás v současnosti valí odevšud a ne pokaždé dokáže strhnout. Mezinárodní londýnské sestavy se to ovšem netýká. Fanoušky starého dobrého afrobetu možná zaujme, že do jinak převážně mužské hudby vstoupila v roli vůdkyně žena, což bývalo v éře Fely Kutiho takřka nemyslitelné. V Demokratcké republice Kongo narozená, v Argentině vychovaná a v Londýně žijící energická zpěvačka Juanita Euka si na nějaké předsudky ale moc nepotrpí a členové kapely pocházející z Británie, Itálie, Francie nebo Nového Zélandu evidentně také ne. Udělají, co jim poručí a album Esengo se pak neposlouchá, ale hltá. A taneční drápy do nás zatne i nevázaností výhradně na afrobeat. Svého se dočkají také rockeři, jazzmani a do bodu varu se s London Afrobeat Collectivem na albu Esengo dostanou i fanoušci Latiny a funky. 

Americký černošský písničkář Tré Burt novému albu Traffic Fiction říká romance pro začátek apokalypsy. Jaké sice neuvádí, každopádně prý cítí, že se jedna blíží. Dosud stranil spíš folku a country, po loňské smrti dědečka si ale připomněl, s jakou radostí spolu vedli chlapské řeči, nadávali na politiku a poslouchali staré soulové nahrávky. A k poctě dědečka proto skvělé album prosytil starým dobrým soulem. „Dělám si, co chci, kdo ale platí nájem, nikdy svobodný nebude, takže to budu alespoň předstírat,“ zpívá Tré Burt.

Jak se říká, až přijedou do vašeho města, všeho nechejte a utíkejte za nimi. Neprohloupíte. Senegalská kapela Dieuf-Dieul de Thies se sice rozpadla před 40 lety, úspěch archivních nahrávek ji ale přivedl k rozhodnutí znovu se vrátit na scénu. Z původní sestavy sice zůstal jen zpěvák a perkusista Bass Sarr, mladí nástupci se před původními členy ale nenechali zahanbit a nové album vydané pouze pod jménem skupiny předkládá mnoho důvodů, aby se letos stala hitem letních festivalů.

Nazvat nové album Hiddo Dhawr podle podniku, který sama v hlavním městě Hargeisa zakládala, je od zpěvačky Sahry Halgan dobrý tah. Alespoň víme, jak skvělá hudba v jediném kulturním centru Somalilandu pod jejím vedením vzniká.

O somálské hudbě jsme toho dlouho moc nevěděli, když se nechce rovnou říct, že vlastně vůbec nic. Od získání nezávislosti v roce 1960 se přitom Somálsko od jiných afrických zemí nelišilo: na pozadí budování státu tady probíhal bujarý hudební život a somálská scénou vibrovala moderní směs afro-arabských tradic, poezie, amerického funkyrocku, Bollywoodu, diska, afrobeatu a reggae. Z kompilací archivních nahrávek vydaných na labelu Ostinato Records to dobře víme, bohužel i to, že od 90. let, kdy v Somálsku propukla občanská válka, která ho postupně proměnila v nefungující stát, zlatá éra somálské hudby nadobro skončila a muzikanti se rozprchli po celém světě. A protože válka trvá dodnes, nazpět se nikomu nechce. Zpěvačka Sahra Halgan se po dlouholetém francouzském exilu nicméně domů vrátila a od roku 2012 postupně vybudovala centrum Hiddo Dhawr (Preserve Culture). Rozdíl je v tom, že se nevrátila do Somálska, ale do Somalilandu, regionu na pobřeží Adenského zálivu, kde se už dávno neválčí a funguje tady stabilní demokratický politický systém. Somaliland má prezidenta, parlament, vládu, vlastní měnu a k dokonalosti mu chybí už jen mezinárodní uznání samostatného státu.

„Já jsem neodešla, protože bych se rozhodla vyjet na výlet, neměla jsem na vybranou,“ tvrdila Sahra Halgan, žijící od roku 1992 ve Francii. Zpočátku se tu těžce protloukala, a hudební začátky neměla lehké, to se však zlomilo po setkání s francouzským bubeníkem Aymericem Krolem, souběžně zakladatelem vynikající malijské kapely BKO. Přidal se k nim rockový kytarista Maël Salètes od švýcarského Orchestre Tout Puissant Marcel Duchamp, což vysvětluje, proč se trio nevydalo výhradně cestou pocty somálské hudby, ale nasměrovalo ji moderním směrem. Na novém albu Hiddo Dhawr se podílel také klávesista a basista Régis Monte a hlas Sahry Halgan občas obestřela i pouštní psychedelie.