Nová alba, o kterých ještě uslyšíte – květen 2020

Existují prý boží stvoření, která nevidíme přicházet. Najednou nečekaně stojí vedle nás a mění naše spirituální uvažování, tvrdí kubánský klavírista Roberto Fonseca. Na předchozích albech prozkoumával kubánskou spiritualitu a s malijskou zpěvačkou Fatoumatou Diawara africké kořeny, ale na novince Yesun se žánrově rozpřáhl ještě víc.

Za doprovodu bubeníka Raula Herrery a kontrabasisty Yandyho Martíneze staví mosty mezi Kubou, funky, jazzem, hip hopem, tangem a klavír střídá se syntezátory. A hodně zpívá, což se nevylučuje s hosty: kubánskou raperkou a zpěvačkou Danay Suarez nebo vokální kvartetem Gema 4 z Havany. A nevázanost hranicemi, s možností hrát hudbu podle svých představ odkryl s libanonským trumpetistou Ibrahimem Maaloufem ve skladbě Kachucha – mixu tanga s konžskými kořeny, jaké se hrávalo na Kubě a hudby Středního východu.

Hudbu srovnává Fonseca s vodou, která se prý také dostane úplně všude, a bez obou nemůžeme existovat. Proto název alba Yesun, vlastně novotvar: Yemenya je v yorubském náboženství bohyně moře a plodnosti a Oxun bůh řeky.

Víte, co symbolizuje hudbu Sicílie? Nebudeme vás dlouho napínat, ale rámové bubny ani mandolíny to nejsou, nýbrž brumle neboli židovská harfa. Na Sicílii se drobný kovový nástroj jmenuje marranzano a tvrdí se tu o něm, že dokáže učinit svět lepším.

Do duše nového alba Moviti Ferma brumli vložila také zpěvačka Eleonora Bordonaro. Jako správná Sicilanka prý s radostnou naštvaností, nohama na zemi, očima na obloze a nožem v ruce. Ve většině případů dost rytmické skladby nemluví výhradně o ženách, nicméně nutí je přemýšlet o spoustě věcí. Třeba o svobodě, mateřství a odvaze postavit se mužským předsudkům.

Zpěvačku s vášnivým hlasem doprovází sicilská muzikantská elita a témata textů dodali místní básníci, učitelé, prodavači nebo hospodští, kteří mají prý na ostrově všechno v merku.

Když beninská zpěvačka Angelique Kidjo v minulosti potřebovala dechovou sekci schopnou vytrhat prkna z podlahy, obrátila se na newyorskou kapelu Antibalas a když budete hledat v současnosti nejlepší funky-afrobeatovou formaci, zazvoníte na stejné adrese.  Ke dvacátému výročí se Antibalas podarovali skvělým albem Fu Chronicles, na kterém spojili ducha Fely Kutiho s bojovým uměním kung fu. Ano, čtete správně, nigerijský leader, zpěvák a klávesista Duke Amayo kung fu totiž nejen ovládá, je i majitelem učebny dódžó, kam prý před natáčením musela povinně nastoupit celá sedmnáctičlenná posádka Antibalas. 

Ti kdo se ještě nestačili vzpamatovat z loňského vystoupení haitské zpěvačky Moonlight Benjamin na Colours of Ostrava, mohou rovnou zapomenout na to, že se jim to v nejbližší době podaří.  I nové album Simido ovládá svým téměř děsivým hlasem a francouzská kapela ji v tom podporuje valivým bluesrockem intenzity vulkánu.  Nemění se ani návod k poslechu: hrát nahlas, jak jen se odvážíte, protože jen tehdy začnou naplno fungovat magické síly voodoo.

Simido pro zpěvačku opět představuje poctu vzpurnému a hrdému duchu haitské kultury a ohromnou afro-rockovou energii čerpá z děl haitských spisovatelů, básníků a filozofů. Přestože její kreolštině nerozumíme, nemusí nám nikdo vysvětlovat, že o ráji na zemi nezpívá a z jejího křiku doslova prýští hněv z tragédií odjakživa decimujících „ostrov ztracenců", jak se Haiti řízenému zkorumpovanými politiky přezdívá.

„Haiti je ale navzdory potížím zemí neuvěřitelné síly. Ano, připomíná zraněné zvíře, ale odhodlané bojovat až do konce,“ upozorňuje zpěvačka a na důkaz se do nás s kapelou znovu zařezává jako žiletka.