O stavbě výškových táborů a volných chvílích

V těchto dnech se hraje hlavně o čas. Horolezci se snaží ke své práci využít každou volnou chvilku, protože podle meteorologické předpovědi se perioda dobrého počasí krátí. Proto je necháme pracovat a počkáme si, až se nám ozvou sami z pohoří Karakorum s dobrou zprávou, že trojka už stojí. Dnes se zaměříme na jejich pravidelný denní harmonogram, tedy věci, které moc známé běžnému člověku nejsou.

"Horolezci mají dva takové druhy dnů, které probíhají. Jedna část vyráží do stěny a to horolezci vstávají kolem čtvrté půl páté ráno. V pět je snídaně, do té doby už musí být vše sbaleno a o půl šesté se vyráží přes ledovec pod stěnu, kde začíná vlastní výstup," popisuje jeden z členů expedice Milan Sedláček.

Vzhledem k brzkému času vstávání tedy nějaké extra velké ponocování nehrozí. Jak je na tom ale skupina, která zůstává v základním táboře? "Partička v základním táboře se baví tím, že po snídani, která bývá obvykle kolem sedmé hodiny, si vypere své věci, udělá očistu a pak se věnuje soukromým záležitostem - například opravám stanů," dodává Sedláček.

Možná už v nejbližších hodinách se dozvíme, že byl dokončen třetí výškový tábor. Jak stavba takové minizákladny probíhá? "Když se horolezec dostane na místo, musí v prvé řadě vytvořit plošinu, kde ten kemp bude stát. Strmost naší cesty je taková, že normálně se tam stan postavit nedá. Takže se sbírají kameny, stavějí se zídky, seká se led. Vytvořit plošinu se většinou podaří do třetí čtvrté hodiny odpolední, poté nastává příjemná práce, že se zaleze do spacáku," prozrazuje Milan Sedláček.

Jako každý člověk i horolezci mají nejraději volné chvíle. Z předcházejících dílů víme, že každý z členů expedice má narozdíl od předloňska dokonalé soukromí v podobě stanu pro každého jednotlivce. "Ve volných chvílích jsou horolezci zalezlí ve stanech, kde si probírají své soukromé věci, případně si čtou. Když je to přestane bavit, jdou do společenského stanu, kde se nachází už vyčerpaní přátelé a vedou se chytré řeči," uzavírá Sedláček.