Ondřej Neff

Dnešní povídání bych mohl nazvat Postřehy návštěvníka vietnamských obchodů. Hned zkraje přiznám, že mě nezajímá sortiment a nezkoumám ceny. Zajímá mě sociální stránka.

O víkendu jsem dočetl román Spasitel od Andy Weira. Je to sci-fi, posluchači možná znají film nebo román Marťan, od téhož autora. O co tam jde a proč to sem tahám?

To by byl dlouhatánský seznam, kdybychom měli vypočítat, kdo všechno má na něco právo. Právem se ohánějí záškoláci, kteří v pátek chodí zachraňovat planetu, i Daniel Landa.

Je to zvláštní, dokonce až trochu hnusný pocit, když se na podvodnou esemesku díváte. Mně to vždycky připadá, jako kdybych ve své posteli objevil štěnici.

Původně to nemělo nic s Dušičkami společného. Náhodou jsem někoho hledal v adresáři mobilu a všiml jsem si, kolik tam mám zbytečných kontaktů. I na ty, kteří už nejsou.

Okolnosti mě nutí, abych navázal na poslední glosu o placení kartou. Ty okolnosti, to konkrétně je silný vítr, který zasáhl celou zemi a nevynechal ani naši obec Zvole.

Jsou na světě názory a z nich plynoucí politické postoje, které nechápu. Lidé například tvrdí, že placení hotovostí je akt vzdoru proti globalizaci.

Když to všechno podtrhnu a sečtu, myslím, si, že z mého hlediska ty volby líp dopadnout snad ani nemohly.

Dnes vám povím, proč hned tak brzy nepůjdu na nový film o agentovi 007 Bondovi Není čas zemřít. Možná si řeknete, co je nám do toho. Já se ale dostanu k jakémusi zobecnění.

Až se jednou v budoucnu bude mluvit o naší dnešní době, možná ji někdo nazve dobou omlouvací. Nejčastěji se omluvy týkají minulosti.