Ořešák královský

Vlašský ořech roste na ořešáku královském. Pro tento obrovský rozložitý strom, který se dožívá v průměru kolem sta let, jsou typické svěže zelené listy. Právě ty a nezralé zelené oplodí sbíráme pro léčebné účely. Droga obsahuje hořčinu zvanou juglon, flavonoidy, třísloviny, silice, karotenoidy, kyselinu askorbovou a plody ze 40 až 60 procent tvoří olej. Hlavní účinnou látkou v listech ořešáku jsou třísloviny, proto se používají při žaludečních a střevních katarech. Droga uklidňuje a tiší křeče, povzbuzuje metabolismus. Pomáhá také proti chorobám bakteriálního a houbového původu. Používá se ke kloktání při zánětech dutiny ústní, při akné, zánětech kůže, proti nadměrnému pocení nohou a na omrzliny. Domovinu ořešáku už asi nevystopujeme, protože tento strom pěstovali a šířili už naši prapředci v pravěku. Prokázané je jeho pěstování v době bronzové a rozšířil se ve středověku. Ve starověku byly ořechy pokládány za božský pokrm a strom nesoucí tyto plody byl zasvěcen Jupiterovi. Latinské jméno Juglans je složeno ze dvou výrazů, Jovis a glans, což znamená Jupiterův žalud. Plinius řadil ořechy mezi plody svatební a věštecké. O léčivých vlastnostech ořešáku se zmínil ve svém herbáři i Matthioli. V 17. století se užíval jako prostředek proti moru. Popel z ořechových skořápek smíšený s vínem a olejem se používal jako prostředek podporující růst vlasů. Lék na posilnění žaludku se připravoval z ořechů sklízených v květnu a červnu, které se nakládaly do cukru nebo medu. Ze zelených slupek se připravoval sirup na proplachování úst při bolesti v krku. Stejné účinky měla mít i ořechová pálenka. Na začátku našeho století se používal odvar z listů na omývání otevřených ran, nebo se z něj připravoval obklad na boule, vředy a oteklé žlázy. Vlašský ořech nenachází uplatnění jen v léčitelství. Semena s vysokým obsahem olejů, bílkovin a minerálních látek se využívají v potravinářství, výtažek z oplodí se přidává do opalovacích krémů a dalších kosmetických přípravků a velmi ceněné je hlavně kvalitní dřevo ořešáku, z něhož se vyrábí nábytek. Šťáva z ořechových slupek se používala k výrobě mořidel na dřevo a k barvení vlasů. Také odpuzovala štěnice a léčila svrab. Ze zelených slupek se připravuje žluté barvivo, ze zralých hnědé. Něco na zub Ořechy mají oproti jiným plodům ze zahrádek tu výhodu, že je můžeme dlouho uchovávat čerstvé, a to nejlépe v zavřených sklenicích v ledničce. Labužníci určitě znají ořechy naložené vcelku nebo pomleté a promíchané s medem. Alergici by si na tuto pochoutku ale měli dávat pozor. Ořechy a pyly obsažené v medu totiž dokážou přivolat pořádný záchvat. Dobré pečení se ale bez ořechů neobejde. Máte-li chuť na voňavé ořechové řezy, připravte si je s námi. Budeme potřebovat 250 gramů jader vlašských ořechů, 5 vajec, špetku soli, 125 gramů medu, 1 lžíci solamylu a 2 lžíce ořechového likéru nebo koňaku. Troubu předehřejeme na 200°C. Ořechová jádra rozprostřeme na plech a upražíme, až hnědá slupka popraská. V utěrce ji pak oddrolíme a ořechy najemno umeleme. Vaječné bílky oddělíme od žloutků a se špetkou soli z nich ušleháme tuhý sníh. Žloutky s medem a solamylem ušleháme do hustého krému, vmícháme likér a nakonec opatrně vmícháme sníh. Formu na pečení biskupského chlebíčku vymažeme olejem, vyložíme pečícím papírem a naplníme těstem. Pečeme na spodní příčce asi 60 minut. Pokud neholdujete sladkostem, ale chcete pohostit návštěvu něčím výjimečným, připravte pro ni sýrové chuťovky. Budete na ně potřebovat 200 g strouhaného tvrdého sýru, 100 g strouhaného plísňového sýru, 50 g strouhaných vlašských ořechů a trochu másla. Ze sýrů, ořechů a másla utřeme hladkou pomazánku, kterou natíráme na kolečka rohlíků. Zdobíme kousky jablka, oříšky nebo kuličkami hroznového vína. A samozřejmě tekutými hrozny zapíjíme.