Podobenství k svátku Pesach

Pesach, který oslavuje Biblí popsaný východ Židů z egyptského otroctví, si věřící nepřipomínají jen po osm dní svátku. Na řadě míst k němu odkazuje každodenní modlitba, která opakovaně věnuje zvláštní pozornost záchraně Izraele u Rákosového moře: před prchajícím Izraelem se rozestoupilo, ale jeho pronásledovatele zaplavilo.

Judaismus si této tradicí zmiňované události všímá i na řadě jiných míst, mnohdy v nečekané souvislosti, jak dokládá jeden midraš z 2. století.

Tento text z řady těch, které osobitě objasňují Tóru z hlediska židovské víry a etiky, vypráví příběh o rabínovi José ben Chalaftovi. Jak se píše, v době nadvlády Římanů si ho zavolala mocná římská matróna, aby jí řekl, čím se Bůh zabývá od stvoření světa.

„Sezdává muže a ženy,“ odpověděl rabín.

„To je všechno?“ podivila se Římanka. „To umím také. Mám otroky i služebné, sezdám je podle svého.“

„V tvých očích to snad vypadá jednoduše,“ odvětil rabín, „ale před Bohem je to stejně těžké jako rozdělit Rudé moře.“

Odešel a Římanka učinila, jak řekla. Nechala přivést tisíc otroků a tisíc služebných, postavila je do řad a nařídila: „Ten a ten muž se ožení s tou a tou ženou.“

Stačil však jediný den a sotva sezdané páry se k ní vrátily. Rozhádané, potlučené, křičící a prosící. „Nechci takového muže,“ volaly ženy, a i muži protestovali: „Zbavte mě té ženy, ta není pro mě.“

Římanka si nechala přivést rabína Chalaftu a řekla: „Tvé učení je pravdivé, hodné chvály. Co jsi řekl, je správné.“

„Ano,“ zopakoval rabín. „Pevně spojit muže a ženu v jednom domově je před Bohem stejně těžké jako rozdělit Rudé moře.“

Tolik dávný midraš. Co však na první pohled zní až anekdoticky humorně, může mít z hlediska tradičního judaismu i hlubší obsah. Nedávno jsem se tak setkal s komentářem, podle kterého příběh o římské matróně a rabínu Chalaftovi odkazuje ke dvěma život podmiňujícím principům. Vody Rákosového moře v tomto smyslu představují, co je ve světě svou podstatou soudržné a jednolité. Naproti tomu muži a ženy se liší, a k tomu je ještě každý člověk jiný. Rozdělit jednolité a na druhé straně pevně spojit různé pak ilustruje protikladné aspekty jednoty.

Možno dodat, že judaismus na mnoha místech hovoří o rozdělení: v rytmu života tak odděluje sváteční od všedního, čisté od nečistého, posvátné od profánního. Jsou to však oddělení, která ve vyšším řádu stvoření tvoří jedinečný celek, nádhernou jednotu bytí.