Podvodní sbírkaři

Kdo by si nechtěl vydělat nějakou tu korunu navíc. Zvláště když je jak a zdraví a zákon to umožňuje. Pracovních příležitostí v našem kraji není nazbyt, ale lidé jsou vynalézaví. Hráči na všemožné nástroje posedávající na pěší zóně už nikoho nepřekvapí. Za poněkud skřípavý zpěv vyberou hromádku mincí do otevřeného futrálu a to jim stačí akorát tak na pár piv. Spokojeně sbalí kytary a bubínky a odcházejí do hospody. Na většinu kolemjdoucí už ale tento trik nezabere. Proto přicházejí noví vychytralci s novými nápady. Zkoušejí to třeba právě v těch hospodách. Přistoupí k vašemu stolku, odrecitují básničku a požadují honorář. Jiní vám sklíčeně povyprávějí smutný příběh o tom, jak jim ujel vlak, jak se vracejí z nemocnice, jak je někdo okradl, jak spěchají za svým nemocným dítětem, jak už tři dny nejedli a jak je vykopli i z hlavního nádraží. Poprvé se možná necháte nachytat a mince změní majitele, když je ale s tím samým příběhem, ovšem povyprávěném v přeházeném pořadí, potkáte znovu, zaskřípete zuby. Jsou tu i žebráci, kteří se nestydí otevřeně požádat o pár korun na chleba, a když jim nic nedáte, někteří se dokonce usmějí a popřejí vám hezký den. V poslední době se ale mezi ziskuchtivými dobrodruhy objevila zcela nová kategorie. Jsou to takzvaní sbírkaři. Využívají ochoty lidí přispět na dobrou věc v nejrůznějších sbírkách pořádaných na veřejných místech. Náhodným zabodnutím prstu do telefonního seznamu vyberou dobročinnou organizaci a jejím jménem vybírají peníze do kasičky. Tu dvacku oželím, řekne si kdekdo, a pak se diví, když pohlednici, za kterou peníze dal, za pět minut zahlédne v kavárně ve stojanu s pohlednicemi zdarma. Nad obnosem ještě mávne rukou, ale až příště potká lidi s kasičkou, pořádně si svůj dar rozmyslí.