Před 60 let zemřel židovský malíř mnoha domovů Bedřich Feigl

Když Židovské muzeum v Praze uspořádalo před 18 lety díky kurátorovi Arno Paříkovi výstavu obrazů, kreseb a grafik Bedřicha Feigla, byla to u nás po 70 letech první příležitost seznámit se uceleně s tvorbou tohoto umělce. Odmlka jako by jen zvýraznila osobnost tvůrce, který přesáhl lokální význam.

Narodil se 6. března 1884 na okraji pražského Josefova v kultivované rodině právníka jako čtvrté z jeho šesti dětí. Rodným jazykem mu byla němčina, i když stejně dobře mluvil i česky. Studoval na pražské Akademii, ale coby buřičský stoupenec modernismu z ní byl vyloučen – a příznačně pak patřil k iniciátorům skupiny Osma, spojované u nás od první výstavy roku 1907 s počátky moderního umění.

Svým bytím byl Bedřich Feigl Evropan. Inspiraci a podněty čerpal z cest do zahraničí, v kontaktu s umělci. V Berlíně se tak setkal i s Franzem Kafkou, který o něm roku 1916 v dopise napsal: „Myslím, že už hodně dokázal. Velice na mne působí, jak mluví a myslí. Něco, co je v něm /.../ věčně hledající a věčně jisté.“

Část první světové války od roku 1917 Bedřich Feigl strávil v rakousko-uherské uniformě. Svou malířskou a grafickou tvorbu poté naplnil dojmy z evropských měst a brzy i židovskými tématy. Své židovství prožíval především kulturně, ale nijak okrajově. V souboru litografií „Pražské ghetto“ z roku 1921 oživil rodinné vzpomínky, další inspiraci nacházel v biblických motivech a byl i jedním z evropských židovských umělců, jejichž díla se roku 1930 objevila v Praze na souborné výstavě.

Následovala cesta do britské mandátní Palestiny, z níž Bedřich Feigl vytěžil četné obrazy, akvarely a kvaše. Židovské v jeho díle přitom nikdy nebylo folklórní, didaktické či národní. Svět vnímal jako místo domovů pro všechny.

Svůj původní pražský domov však jako Žid s německou okupací ztratil. Naštěstí se mu hned v březnu 1939 podařilo i s manželkou emigrovat do Anglie a ta již i po válce zůstala jeho vlastí.

Bedřich Feigl zde dále rozvinul svou tvorbu často s městskými, krajinnými, ale též literárními a mytologickými motivy, zabýval se jí i v zápiscích. „Životní realita má pouze jednu nevýhodu,“ napsal také, „všechno záleží na náhodě. Ale je tu potenciální skutečnost /.../, kterou bychom mohli prožít. Je posláním umění osvobodit nás z Prométheových pout, která nás váží k realitě. Umění nám nabízí vyšší skutečnost.“

Před 60 lety 17. prosince 1965 Bedřich Feigl v nedožitých 82 letech v Londýně zemřel.