Proč kniha Listopád vzbuzuje vášně? Setkání s Alenou Mornštajnovou
Spisovatelka Alena Mornštajnová nedávno vydala knihu, která je konstrukcí možného vývoje naší společnosti v případě, že by se neodehrála Sametová revoluce. Proč její kniha Listopád vzbuzuje vášně? A proč autorka jejím postavám nedopřává jednoznačné dobré konce?
O reakcích na knihu Listopád:
Ano, čekala jsem, že ne každému bude moje kniha vyhovovat. Navíc se stalo to, že vyšla v době, kdy se mezinárodní vztahy staly vyhrocenějšími.
Já mám vlastně teď strach něco napsat. Napsala jsem o epidemii a dnes tu máme světovou pandemii. Napsala jsem o takovém dějinném zvratu a najednou se začaly události hrotit, že jsem si říkala, jestlipak já to nějak nepřivolávám.
I když si myslím, že může být příčinou některých vyhrocenějších reakcí i to, že ta kniha vypráví o totalitě. A to se nám teď trošku rýsuje na obzoru a možná se toho lidé i bojí.
O vztahu k šťastnému konci:
A já si právě myslím, že všechny ty mé knížky mají svým způsobem šťastný konec. No, jsou to konce ze života. Normálně nepíšu dvojky, tedy pokračování knihy, ale musím říct, že Listopád je kniha, kterou, když jsem dopsala, jsem si řekla, že bych někdy, třeba za deset let, dopsala. Dala jí ten šťastný konec. Takový boj jsem teď sváděla. Do poslední chvíle jsem nebyla rozhodnutá, k jakému konci ji dovedu.
Já jsem si k té hrdince vyrobila vztah a byla jsem v pokušení to uzavřít trochu jinak. No a musím říct, že jsem vlastně ten její příběh neuzavřela. On se tedy klidně ještě může někdy dohrát.
O sobě:
Měla jsem idylické dětství. Jestli jste vedle rodičů měli třeba i babičku, tak asi víte. Já ji měla, trávila jsem u ní dost času. A když jsem od ní odcházela, vždycky jsem se otočila do okna, kde stála a mávala mi. I dnes, když od toho domu odcházím, se tam automaticky podívám.
Tatínek byl ten, který mě ubezpečoval, že všechno, co chci, můžu. Když to opravdu chci, můžu cokoliv. Maminka ho držela trochu při zemi, ať mi nedává falešné naděje
Tady v té poslední knize jsem zcela vědomě použila některé motivy ze svého života. Třeba model ozdravovny. Já byla v léčebně, už ve věku, kdy jsem měla doma jistou svobodu. Jako kdy chci jít spát, co budu číst. Pro mě to tam byl nepřijatelný dril. Některé ty scény v knize jsou skutečné, opravdu jsem je zažila.
Alena Mornštajnová
Dáma, která vás omotá příběhem. Její knihy, vlastně bez výjimky, jsou vtahující a rozhodně vás nekolébají selankovou náladou. Naopak. Její hrdinové žijí životy bez příkras. Listopád, poslední román, vám to taky úplně nedaruje. Máte šanci zkusit si prožít čas, který by mohl nastat, kdyby se nedobře zvrtla sametová revoluce v roce 1989.
Autorka o natáčení rozhovoru: Už několikrát jsme si spolu povídaly, pokaždé jsem čerstvě dočetla nějakou její knihu a pak mě překvapilo, že je to vlastně hovorná, dynamická žena, smějící se nahlas, se kterou se prostě zakecáte o čemkoliv. A když dojde na zásadní témata, jako svoboda, nespravedlnost, bezmoc, křivda, vidíte v její tváři proměnu a hovor se náhle stane naléhavým. O tom, jak chutná úspěch a co to vlastně asi je, o malých rozčarováních a velkých radostech a nezničitelném optimismu – o tom jsme si povídaly.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
