Psí výchova
S případy agresivních útoků psů na lidi se v poslední době jakoby roztrhl pytel. V lepším případě končí vážným zraněním, v tom horším pak smrtí. Zákonodárná iniciativa na zpřísnění pravidel chovu našich čtyřnohých miláčků už je na obzoru. Na celý problém je možné nahlížet i z jiného úhlu.
Jak už bývá zvykem u každé životunebezpečné záležitosti, represivní návrh na sebe nenechal dlouho čekat. Jedna z poslankyň oprášila dva roky starý návrh zákona na regulaci chovu psů, dala mu trochu nový kabát a šup s ním do vlády a Parlamentu. Nic proti takovému postupu, konkrétně v tomto případě je nanejvýš potřebný, ale zaměřuje se spíše na následky. Tříleté vězení za vážné ublížení na zdraví a až osmiletý trest za smrt jako následek psího útoku budou pro držitele zvířat zřejmě zasloužené. Důležitá je však i prevence. Nejrizikovější skupinou jsou v tomto případě děti. Jejich tělesná konstrukce je příliš křehká na to, aby takové útoky přežily bez vážnější újmy. Právě děti by měly být systematicky zasvěcovány do hlubin psího chování. Mělo by jim být odmalička vtloukáno, že před psy nemají dělat prudké pohyby, že je nemají tahat za ocas nebo že jim nemají při jídle sahat do misky. Dalším stupněm by pak měly být informace o poznávacích znameních rozzlobeného psa. Dospělí většinou vědí, že když pes vycení zuby, začne zlověstně vrčet nebo vztyčí ohon, pak je třeba chovat se maximálně obezřetně, nejlépe dát se na opatrný ústup. Tohle všechno děti moc nevědí, zejména ty nejmenší. V rámci průniku do tajů psí psychiky by nebylo marné ani upozornění, že relativně nejvstřícnější jsou hafani k lidem, které dobře znají. Docela jiné jsou jejich projevy k neznámým osobám. Samostatnou kapitolu pak tvoří chování psa ve smečce. Tam se i z naprosto nevinného tvora může stát krvelačný zabiják. Takových užitečných informací by se jistě našlo mnohem více. Kdo by je měl dětem předat? Nelze předpokládat, že všichni rodiče by takovou osvětu zvládli. Pak už zbývají jen dvě možnosti. Tou hlavní je škola. Kompetentní osoby, v tomto případě lidé z Ministerstva školství i sami pedagogové, by měli začít přemýšlet, jaké jsou v tomto směru výukové možnosti. Ochrana zdraví dítěte za takovou úvahu jistě stojí. Svou troškou do mlýna by mohly přispět i sdělovací prostředky, v tomto případě zejména ty elektronické, protože těžko můžeme po našich dětech chtít, aby četly noviny. Právě vzdělávací instituce by spolu s masmédii měly pod tíhou současných okolností vzít iniciativu do svých rukou. Než bude pozdě.
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka