Rakytník řešetlákový

Oranžové plody na trnitém keři jsou tak křehké, že se těžko sklízejí ručně. Většinou se nechávají zmrznout a pak se setřásají na plachtu nebo se odštípnou celé obsypané větve a ty na sklizeň připravíme v mrazničce. Rakytník je vydatným zdrojem vitaminu C, kterého má desetkrát více než pomeranč. Kromě "céčka" v něm najdeme provitamin A, vitaminy B1, B2 a B6, vitamin E, K1 a F. V plodech jsou také flavonoidy, katechiny a třísloviny, karotenoidy, aminokyseliny a pektin. Ze stopových prvků jsou v plodech rakytníku obsaženy železo, mangan, síra, bór, hliník, titan a mnoho dalších. Rakytník pomáhá při plicních nemocech, léčí žaludeční vředy a různá kožní onemocnění včetně akné, je schopný tlumit bolest a rakytníkové masti regenerují tkáně při omrzlinách a popáleninách. Rakytník výrazně podporuje imunitní systém, je velmi vhodný při rekonvalescenci. Podporuje tvorbu žluči a trávicích enzymů, stimuluje činnost jater a plic, reguluje krevní oběh. Vynikající je pro očistu organismu od toxických zplodin, dále rozpouští hleny, zlepšuje stav kloubů při revmatismu, vykazuje i protinádorové účinky. Nedoceněný zatím zůstává rakytníkový olej. Má regenerační schopnosti, ovlivňuje růst tkání při poškození kůže a sliznic. Má také značné antibakteriální účinky. Při vnitřním užívání pozitivně ovlivňuje činnost jater, podporuje hojení žaludečních a dvanácterníkových vředů, zlepšuje pohyby ve střevech a velmi dobře působí i při hemeroidech. V neposlední řadě také výrazně posiluje imunitní systém. Používá se také zevně při léčbě popálenin, omrzlin, naraženinách a různých kožních nemocech. Tato velmi zajímavá rostlina se původně vyskytovala v Sibiřské oblasti, v Mongolsku a v Číně, ve Skandinávii, Alpách, Karpatech a Kavkazu. Rakytník je světlomilná dřevina odolná proti mrazu, suchu i znečištěnému ovzduší, proto se velice dobře uplatňuje ve výsadbách v městském prostředí. Poprvé byl v Čechách vysazen v roce 1835 v Královské oboře ve Stromovce v Praze. Rakytník patří mezi léčivé rostliny tradiční indické, tibetské i mongolské medicíny. V Indii je džem z rakytníkových plodů považován za prostředek proti chudokrevnosti a celkové ochablosti organismu. Jeho používání bylo známé i ve starověké Evropě. Ve starém Řecku i Římě lidé znali jeho povzbuzující účinky. Vojáci Alexandra Makedonského prý užívali různé části rakytníku proti únavě. Rakytník byl ceněn i ve veterinární praxi. Po jeho použití se více leskne koňská srst. Tato vlastnost dala rostlině její vědecké řecké jméno. Něco na zub Plody rakytníku se suší a dělá se z nich čaj. Výborné jsou kompoty, protlaky, sirupy a hlavně přírodní ovocný rakytníkový likér. Ten je nejlepší až rok po dozrání, ale většinou tak dlouho nevydrží. Plody se konzumují jako ovoce, a to buď čerstvé, nebo i přemrzlé. Indiáni používají tuto rostlinu v tradiční medicíně jako prostředek proti žaludečním obtížím, horečkám a jako projímadlo. Plody jsou důležitou surovinou indiánské kuchyně. Připravuje se z nich puding, rosol, konzumují se čerstvé jako ovoce, nebo se suší na zimu, dále z nich příslušníci některých kmenů připravují přílohu k buvolímu či jiným druhům masa. Rakytníkem je možné doplnit moučníky nebo mléčné dezerty. Výborný je tvarohový pohár z 200 gramů tvarohu, 4 lžic mléka a 2 lžic medu přelitý kaší z rakytníkové šťávy a medu. Na zimu si pak můžete uvařit dobrý džem z hlohu a rakytníku. Na ten potřebujeme 1kg bobulí hlohu, 1kg plodů rakytníku řešetlákového, 1kg cukru a 1 litr vody. Omyté bobule hlohu zalijeme vodou a vaříme na mírném ohni až změknou. Potom je prolisujme přes síto. Plody rakytníku propláchneme studenou vodou a vymačkáme z nich šťávu přes husté síto nebo plátno. Obě hmoty smícháme, osladíme a vaříme na mírném ohni až zrosolovatí. Plníme do nahřátých sklenic, zavíčkujeme a sterilujeme při teplotě 90oC asi 15 min. Džem je výborný na pečivu, s jogurtem nebo místo brusinek u svíčkové na smetaně.