Riskantní odvaha

Stalo se před několika dny u benzinové stanice ve Sviadnově u Frýdku-Místku. Pracovnice obsluhy právě kasírovala tankujícího zákazníka. Ten ji ovšem místo placení vytrhl z ruky peněženku s tržbou. Žena se pochopitelně nejdříve vyděsila, ale pak zareagovala velmi neobvykle. Čerpadlářka za zlodějem vyběhla, po třech stech metrech ho dohnala a peněženku si vzala zpátky. Několikatisícovou celodenní tržbu tak nakonec zachránila. Přiznám se, že už dlouho jsem o něčem nepřemýšlel tak usilovně jako o tomto pozoruhodném činu. A taky jsem dlouho neměl tak rozporuplné pocity. Nejdříve jsem onu statečnou ženu hluboce obdivoval. Projevila neskutečné odhodlání bránit svůj majetek, navíc holýma rukama. Projevila obdivuhodnou fyzickou zdatnost. Jako žena onoho darebáka nejen dohonila, ale dokázala dotáhnout celou akci do úspěšného konce. Neslýchané! Třikrát bravo!!! Pak jsem si ale začal uvědomovat další souvislosti. Třeba to, že takoví sprostí zloději bývají často ozbrojeni. A skoro stejně často neváhají použít zbraň. Koneckonců, zabíjí se z mnohem malichernějších důvodů, že ano? A stojí lidský život za nějakých mrzkých pár tisíc? Máme kvůli penězům zarmoutit svou rodinu a blízké? Stokrát ne. Totéž koneckonců radí i policisté. Věrohodné studie říkají, že zloděje na útěku není radno jakkoli provokovat. Riziko je příliš velké. V tu chvíli jsem statečnost čerpadlářky překvalifikoval na hazardérství. Ano, hazardovala se svým životem. Nemohla dopředu vědět, že to všechno dopadne právě takto. Materiální hodnoty proti lidskému životu. Co je víc? V extrémní situaci však člověk takto racionálně neuvažuje, což je i tento případ. Po dlouhém zvažování ve mně nakonec přece jen převážil pocit obdivu. Obdivu k někomu za to, co bych sám nikdy nedokázal. A vůbec, jsem rád, že mezi námi žijí takoví lidé.