Rybíz

V léčitelství má rybíz široké využití. Nesbíráme jen zralé bílé, červené nebo černé bobulky, ale i listy. Ty otrháváme po odkvětu a pak krátce po sklizni, vždy jen část, aby se rostlina příliš nevysílila. Sušené listy se přidávají do čajových směsí, používají se při nachlazení, kašli, černém kašli a revmatismu. Listy i plody podporují látkovou výměnu. Šťáva z plodů má vysoký obsah vitaminů a zvyšuje pružnost cév a odolnost organismu. Bobule obsahují obrovské množství vitaminu C. Společně se zelenou paprikou a rakytníkem řešetlákovým je to nejbohatší zdroj tohoto antioxidantu. Obsahují také organické kyseliny, vitaminy skupiny B, vitamin A, kyselinu listovou, pektin a třísloviny. Podporují chuť k jídlu a zlepšuje trávení. Celkově osvěžují organismus a doporučují se při horečkách. Pro svou výraznou sladkokyselou chuť je rybíz velmi oblíbený jako surovina do nápojů, na džemy, sirupy a domácí moučníky. Více vitaminů je v černém rybízu. Plody rybízu nemají vysokou energetickou hodnotu, obsahují hodně vody a velmi malé množství cukru, tuku a dusíkatých látek. Šťáva je vhodná při angínách, má močopudný účinek a všeobecně prospívá těhotným ženám, dětem i starším lidem. Rybíz je rozložitý keř. Planě roste v Evropě a ve vlhkých lesích Asie. U nás se nejčastěji pěstuje v zahradách. Volně roste na rašeliništích jižních Čech a na Slovensku. Staří Římané a Řekové toto ovoce s výraznou chutí neznali. Jeho původ bychom měli hledat v severní Evropě, možná na Sibiři. Do povědomí se dostal až ve středověku. První pokusy o jeho pěstování jsou známy z Holandska, Dánska a Německa někdy v 15. století. V první polovině 17. století ho osadníci převezli i do Ameriky. U nás je pěstování červeného rybízu doloženo od 16. století, kdy se o něm zmínil ve svém herbáři italský botanik a lékař Mattioli. Černý rybíz se dlouho užíval pouze jako léčivá rostlina, a teprve na konci 18. století jeho plody začaly získávat oblibu i v kuchyni. Rybíz dlouho nesl přezdívku víno svatého Jana. Přestože jde původem o severskou rostlinu, daří se rybízu nejlépe na prosluněném místě, chráněném před větrem. Má rád vydatnou zálivku a dobře prospívá ve společnosti dalších bobulovin, třeba angreštu. Rybízové keře mají životnost kolem 20 let, mohou proto sloužit jako barevný živý plot. Něco na zub Pokud se vám nepodaří celou sklizeň rybízu sníst, je mnoho způsobů, jak ovoce uchovat na zimu. Nejjednodušší je zmrazení, ale někdo dává přednost zavařeninám, tedy kompotům, džemům a marmeládám. Typickou chuť si uchová i ovocná šťáva nebo už zmiňované víno. Čerstvý i zmrazený červený rybíz můžeme použít na přípravu žmolenkového koláče a pikantní hovězí perníkové pečeně. Na koláč potřebujeme 575 g hrubé mouky, 1 lžičku kypřícího prášku, 350 g cukru, 2 vejce, 250 g hery, 1 kg červeného rybízu, 50 g mletých mandlí a 50 g másla. Smísíme 500 g mouky, kypřící prášek, 150 g cukru, celá vejce a nasekanou heru. Vypracujeme jemné těsto, zabalíme ho do fólie a uložíme na 30 minut do chladničky. Očistíme rybíz, otrháme od stonků, kuličky pořádně propláchneme a necháme okapat. Posypeme 150 g cukru a natřásáním promícháme. Do mísy nasypeme zbývající mouku s cukrem, přidáme změklé máslo a mandle. Rukama zpracujeme do sypké hmoty. Troubu rozpálíme na 200 °C. Plech vyložíme pečícím papírem. Na pomoučeném vále vyválíme z těsta placku a položíme ji na plech. Těsto posypeme rybízem i žmolenkou a pečeme zhruba 30 minut. K nedělnímu obědu přijde vhod hovězí pečeně s perníčky. Na tu potřebujeme 600 g hovězího zadního, 50 g slaniny, 1 cibuli, 300 g kořenové zeleniny, 50 g másla, 200 ml červeného vína, 2 lžíce rybízové zavařeniny, 150 g pardubických perníčků, citron, sůl, pepř. Maso prošpikujeme klínky slaniny, osolíme a opepříme. Kořenovou zeleninu nakrájíme na plátky a osmažíme dozlatova, přisypeme krájenou cibuli a osmažíme společně s masem, podlijeme vínem, přidáme plátky citronu a pečeme v troubě doměkka. Maso vyjmeme, vypečenou šťávu rozmixujeme, přidáme rozmělněný perník, marmeládu, vodu podle hustoty, povaříme, ale necedíme. Plátky masa přeléváme pikantní sladkokyselou omáčkou a podáváme s kroketkami nebo knedlíkem.