S Pátkem jsem se setkal už potřetí. A do třetice to vyšlo, říká Miroslav Hrabě o roli v Robinsonovi
Známý se stal díky pohádce Nejkrásnější hádanka. Vidět ho můžete i v muzikálech. Role Pátka v Robinsonovi se zpočátku zdála snad zakletá. Je také velkým milovníkem psů a jejich příběhy sepsal do své první knihy.
Miroslav Hrabě studoval gymnázium ve Znojmě a nic nenasvědčovalo tomu, že by z něj jednou měl být herec. „Studoval jsem v matematické třídě a ta matika mi moc nešla. Všichni měli rádi i fyziku, chemii, tak jsem si říkal, co budu dělat. Chodil jsem na dramaťák, hrál na piano, měl jsem rád literaturu. Tak jsem se přihlásil na DAMU a na JAMU. A nevyšlo to.“
Dostal se jako elév do divadla v Chebu. „Byl to loutkoherecký klub Kaše a párek. To byla výzva. Moc mi to pomohlo. Další rok už mě na školu přijali. Dostal jsem se k Evě Salzmannové a Borisi Rösnerovi, a moc rád na to vzpomínám.“
Slavná pohádka
Od natáčení pohádky Nejkrásnější hádanka uplynulo už 16 let. „Kvůli pohádce jsem si musel nechat vlasy dorůst. Požádal mě o to Zdeněk Troška, který to režíroval. Ale hned po natáčení to šlo dolů. Dnes je to hezká vzpomínka, ale stejně si občas někdo myslel, že jsem měl paruku. Pro mě to bylo nepraktické hlavně kvůli sportu.“
Spolupráci se Zdeňkem Troškou si pochvaluje. „Měl to perfektně připravené. Byla to krásná, dobrodružná práce a ani to nebyly stresy. Byla to spíš romantika.“
Pátek potřetí
Nedávno měl premiéru muzikál Robinson v Divadle Broadway. Miroslav Hrabě hraje roli věrného Pátka. „Ten můj Pátek má několikaletý vývoj. Já už se s ním vlastně setkal potřetí. Poprvé jsme zkoušeli pod vedením režiséra Jiřího Adamce v Divadle Hybernia. Dva tři měsíce jsme se potili a nakonec z projektu sešlo,“ líčí první setkání s rolí.
Po roce dostal druhou nabídku na tutéž roli. „Představení se ujalo Divadlo Na Maninách, začaly zkoušky, ale přišel covid. Nakonec se to tam uskutečnilo, ale bohužel ne na dlouho. Takže když jsem po dalších dvou letech dostal nabídku zase na Pátka, už jsem tomu nevěřil. Pojalo se to trochu jinak, hrají tam hlavně děti a musím říct, že to je neskutečná legrace. Děti jsou úžasný, jde z nich nádherná energie. A pamatují si i moje texty, což je skvělé,“ směje se herec.
Psí táta
Kromě herectví se nadchnul i pro adopci francouzských buldočků. „Původně jsme měli pitbuly, ale rodiče šli do důchodu a pejsky si vzali na chalupu. A my najednou neměli nic. Tak jsme si pořídili francouzského buldočka.“
O plemenu zpočátku nevěděli vůbec nic. „Později jsme zjistili, že je jim lépe ve dvou. Tak jsme pořídili Kačenku, což byl snad nejvíc týraný pejsek z množírny, co jsem kdy zažil. A tam to začalo. Pronikli jsme do této problematiky víc a jeden čas už jsme měli adoptovaných osm pejsků.“
Jejich osud a všechno, co s nimi prožili, se rozhodl sepsat a vznikla kniha Psí táta. „To jsou někdy tak neuvěřitelné příběhy, že jsem se rozhodl podělit s ostatními.“
Hraje v Divadle Radka Brzobohatého – v jakých představeních ho můžete vidět? Jak se k jeho rozhodnutí stát se hercem stavěli rodiče? Zlobil se na něj někdy Zdeněk Troška? Jak dopadlo po letech setkání v Hošticích? Poslechněte si v rozhovoru u Alex.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.