S Putinem není možné jednat, vnímá jen sílu a slabost, říká sbormistr Galatenko

O dětství:

Byl jsem velmi šťastné dítě, protože jsem vyrůstal v rodině profesionálních hudebníků. Babička byla sbormistryní, objevila u mne absolutní sluch. Maminka vyučovala hudební disciplíny na škole, kde jsem pak studoval. Jediná škola na Ukrajině pro talentované děti. A tatínek byl flétnista. A když jsem studoval hudbu, byl jsem šťastný. Byl jsem na akademii v takovém skleníku.

Dědečky jsem nepoznal. Oba padli. Jeden hned na začátku války, kde padl v armádě, která vůbec nevěděla, co má dělat. Byla to zbytečná smrt. A druhý dědeček umřel na Sibiři. Za obě smrti může válka a za každou válku vždycky může celý svět.

O vytržení z normálního života do války:

Byl jsem na akademii a ve věku, když jsem měl jít na povinnou vojenskou službu. V té době byla válka v Afghánistánu a ve velkém tam umírali mladí kluci, vytržení ze svých životů a hozeni bez průpravy do války. Na konci prvního ročníku mě vzali na vojnu. Vytáhli mě z mého akademického skleníku. Mnoho mých spolužáků odjelo do Afghánistánu a já jsem měl „štěstí“ a skončil jsem v Mongolsku. V poušti, v minus padesáti stupních a podmínkách, které nejsou k životu. Nevěděli jsme, co tam děláme a proč tam jsme. Mnoho mých spolužáků se  z Afghánistánu nevrátilo a ti, kteří ano, o tom nikdy nemluvili.

Popsat, co jsem prožíval v Mongolsku, když se bojíte o holý život a nechápete, jestli je to vůbec pravda? Raději asi ne...

O situaci na Ukrajině:

Dívám se na zprávy všechny možné z celého světa, ať mám představu, někdy z legrace i na ruské zprávy. Ale to ne až teď, takhle to sleduji už od roku 2014. Totiž Ukrajina je ve válce už 8 let a vnímám to stále jako válku s Ruskem. A Ukrajina je Evropa. A mám pocit, že to si naprostá většina Evropanů vůbec neuvědomuje.  A snažit se s Putinem jednat, to vlastně není možné. On vnímá jen dvě polohy – síly a slabosti.

V roce 2014 mě napadlo, že pojedu domů a půjdu do zbraně, ale už jsem tu měl dvě malé děti. Nemohl jsem. Dnes mám na Ukrajině syna, 32 let a i když má nemocné srdce, bojím se, že klidně může narukovat. Mám tam sestru, tátu. I ženy od 18 do 60 let jsou v mobilizaci, aby byly k dispozici pro případy... Snad jen můj 80letý otec nepůjde do války.