Sekáči, ženci a kosy

16. červenec 2022

Na konci června kolem slunovratu a svátku svatého Jana naši předkové kosívali louky, protože luční trávy a květy měly největší sílu a seno bylo nejlepší, poté v kosení pokračovali v červenci, protože svatá Markyta hodila srp do žita a nastaly žně.

Obě tyto zásadní zásadní činnosti byly spojeny s bravurním ovládáním prastarých nástrojů, jimiž byly kosy a srpy, s časným vstáváním, zpěvem a také s láskou a namlouváním.

Obraz starých časů se každý rok daří vytvořit na zámeckých loukách v Buchlovicích na Uherskohradišťsku. Tradiční kosení luk spojené s kláním o nejlepšího sekáče, kosce a žence se tam konalo už po pětadvacáté. Atmosféru ranního rozbřesku, řinčení kos, vůně trávy a všudypřítomného zpěvu zachytila Markéta Ševčíková.

autor: mše
Spustit audio