Školní péče o znevýhodněné děti by se měla zlepšit, přesto lze dobré příklady najít

„Já chci být policajt. A já chci být české republiky voják. A já chci být opravář,“ říkají předškoláci z mateřské školy Špálova v Ostravě-Přívozu. Po hlasu se to nepozná, ale některé jsou z majority a některé romské. Jako Maruška, která se nemůže dočkat, až si po prázdninách dá na záda školní aktovku. „Už se budu těšit do školy, budu tam mít kamarády a budu se tam učit,“ těší se.

V této školce se hlavně dívají na každé dítě jako na svébytného jedince. A při hledání motivace ke vzdělání je nevodí za ručičku. „Nehrají si na něco, ale opravdu to dělají, takže máme opravdický ponk, máme opravdické pilky, takže si opravdu můžou vyrobit ten výrobek. Takže možná i tím jsou naše děti takhle namotivované,“ říká ředitelka školky Jarmila Karnovská.

Čtěte také

Desítky školek na Opavsku se zapojily do podpory zručnosti a řemesel u dětí

Podobný přístup má už 43 let, v posledních letech to má i název – včasná péče. Neboli výchova dětí bez ohledu na to kde a komu se narodily.

Podobně o začlenění znevýhodněných dětí bojuje Miroslav Klempar. „Čím víc vložíme do těch dětí na začátku, tím míň dospělých budeme mít na úřadech práce a budou potom schopni postarat se o to sami. Je to jednoduchá rovnice a funguje,“ říká.

Sám se zasloužil o to, že v Porubě zavřeli segregovanou romskou základku pro nezájem. To bylo před pěti lety a jeho organizace Awen Amenca dodnes s porubskou radnicí spolupracuje.

Chyba v systému

Lokální aktéři fungují, celkový systém ne. „Služby jsou roztříštěné, informovanost neprobíhá tak, jak bychom si přáli. A my některé ty dílčí věci už máme, jenom je potřebujeme propojit,“ říká předsedkyně Platformy pro včasnou péči Pavlína Kráčmarová.

A nejde jen o romské žáky. Podle statistik z loňského roku je ve vzdělání neúspěšná téměř polovina dětí z rodin zatížených exekucí.