Eva z jižních Čech|Moc jsem toho sice nenalétala, ale létání mám ráda. Při letu do Říma jsem seděla u okýnka a také při zpáteční cestě do Prahy. To bylo skvělé, nemohla jsem se vynadívat. Úžasný pohled nad mraky se sluncem, kdy však teplota překvapivě venku byla mínus 56 stupňů. Pohled na zasněžené Alpy a alpská údolí, na večerní osvětlený Řím. Také jsem nafotila u okýnka spoustu fotek. Ráda zmíním dalšího úspěšného leteckého akrobata sympaťáka Martina Šonku. Na letišti jsem viděla jeho ukázky letecké akrobacie. Skvělé. A také jsem létala ve snu, jen jsem máchla rukama a bylo to. Ale jen jednou. Všechny zdravím Eva
Zdeňka od Ostravy|Zdravím všechny posluchače dnešní noční linky.Mám ještě jeden příspěvek.Musím vám popsat,jakou příčinou se ztrácejí zavazadla a to také mou příčinou.Letěla jsem do USA do Chicaga.Z Prahy do Duseldorfu v Nemecku a pak do Chicaga. Jela jsem poprvé sama za synem a to na křtiny mé vnučky. Známí mi doporučili ať si nechám zavazdlo obalit igelitem.Tak mi jej na Ruzyni,kufr s kolečky,obalili barevným křiklavě neonově zeleným igelitem. V Chicagu při dojíždění kufrů jsem uviděla kufr neonově zelený, tak jsem jej "DRAPLA" a šla s ním, že je můj. Byla jsem už syna a pak už jsme chtěli jít spát a syn mi pomáhal otevřít kufr a po oddělání zelené igelitové folie, mi syn říká:"Mami je ten kufr tvůj?" Zjistili jsme, že kufr patří pánovi z Přerova.Jeli jsme rychle zpět na letitě v Chicagu a tam jsme tento kufr vrátili a mé zavazadlo tam vlastně zůstalo, čekalo na mě.Tak jsem nechtěně zavinila pánovi z Přerova ztrátu, zpoždění jeho zavazadla.Měli jsme kufry obalené stejnou neonově zelenou folií z letiště Prahy-RuzyněJestli teď poslouchá,tak se mu omlouvám. Bylo to v srpnu v roce 2015. Zdraví Zdeňka od Ostravy
Mirka z Vancouveru|Vsem posluchacum a Vam pane Borku,preji krasnou noc z krasne letniho odpoledniho Vancouveru.
Letani, no mockrat mozna stokrat. Jak pres ocean , pres Canadu, pres USA, po Evrope mezi statama, atd.
Jeden z neuzasnejsich letu byl pres severni pol, v takove polarni nadhere zazit polarni zar, svetla zelenych, zluty a modry tancu neco uzasneho , Nekolik spatnych letu z Vancouveru do Calgary, kde jsme zazivali nekolikrat silne bourky , turbulence-propadaky, ale stejne nas to nikdy nezabranilo letet znova a znova asi deset let kazde jarni prazdniny.Take prekrasne lety helikopterou dvakrat na Hawaiiskych ostrovech pres sopku uzasny zazitek na cerne plaze kde jeste vidite stekat lavu.Nebo na jinem ostrove na Maui nad krasnymi vodopady a kolem nich, to je take uzasne. Na helikopterovy let nad Las Vegas, kde vidite i do pokoju hotelu a pak nad nevadskou pousti a Grand canonem, rekou Colorado, kde jsme pristali a meli sampanskou snidani.
Ovem uplne jeden nejkrasnejsi zazitek letu mam z balonu nad Cappadocii v Turecku, kde jsme pozorovali vychod slunce, k nezapomenuti!! Tak pro dnesek vsechno i kdyz jsem zazila v letu Montrealu do Toronta porod v sedmdesatych letech, ted tam snad do letadel tehotne v pokrocilem stavu nepusti, Ovsem nejdelsi vzponinka na let plny slz z Prazy do Vidne v osmasedesatem roce kdy jsem nevedela jestli Cesko jeste nekdy uvidim. A ten let nad ceskou zemi byla take nadhera.. Pane Jardo mam Vas rada ale nesouhlasim ze si to mohu jen prohlednout na videu.
to se musi zazit. Jeste jednou dobrou noc vsem.Zdravim Helenku ze Stachova, Dobromilku-Magdalenku, Majku z Podebrad Elisu z Olomouce,Libenu z Pribrami, Zidlochovice a Miroslav!
.
Květa z Vysočiny|Dobrý večer pan Borku, dnešní Vaše téma mě připomnělo můj zážitek dá se říci z pracovního létání, který se stal zhruba před čtvrt stoletím. Tehdy jsem s kolegou novinářem a známým fotografem kroužila vrtulníkem nad našim městem. Fotogram dělal jedinečné snímky a my pozorovali silniční provoz s přestupky řidičů. Šťastně jsme pak přistáli. Ovšem asi za dva dny jsem si přečetla v novinách, že tento vrtulník havaroval a byly to jeho jedny z posledních letových hodin. Trochu mě zamrazilo a uklidnila jsem se po zprávě, že pilot skončil bez úhony...Zdraví Váš pohodový noční pořad Květa z Vysočiny
Zdeňka od Ostravy|Dobrý večer, přáním mého dědy bylo vidět Prahu a můj otec jeho sen splnil. Do Prahy jsme jeli z Ostravy vlakem. Bylo to v roce 1959 v září. Jeli jsme já, jsem ročník 1950, můj bratranec nar.22.9.1949,děda a můj tatínek. Byli jsme tam asi 4-5 dnů, ubytování jsme byli na hotelu celkem na tři noci. Otec zajistil cestu zpět z Prahy do Ostravy letadlem. Můj táta volil zpáteční cestu v září 1959, a tak mému bratranci nebylo 10 let a mně také ne. Letenky jsme měli levnější.Letěla jsem poprvé v životě. Letěli jsme letadlem Dakotou. Byl to tehdy můj první let letadlem. Vím, že byl pro mne dost nepříjemný, bolelo mne v uších i když táta mi říkal, otvírej hodně pusu,ale pořád si vzpomínám,že to nějak zvlášť nepomohlo.Ještě byla smůla,že nebylo dobré počasí a do Ostravy-Hrabůvky,kde tehdy bylo letiště,jsme nedoletěli.Museli jsme přistát v Přerově a do Ostravy jsme dojeli náhradním autobusem.Tak to byl můj první let. Zdraví Zdeňka od Ostravy
Helena|Pro me uz nostalgicke tema. Jako pasazerka v letadle jsem se naletala opravdu hodne a to hlavne pracovne. Nikdy nezapomenu na to, jak jsem se s letadlem nezritila diky tomu, ze jsme nechteli s kolegy nechat nedokoncenou praci v patek pred odletem domu, puvodne planovany odlet se neuskutecnil a letadlo letelo bez nas. Kdyz jsem se pak dozvedela, ze to letadlo nedoletelo a vsichni cestujici zahynuli, doslova a do pismene jsem se roztrasla a od te doby jsem se vzdycky, kdyz jsem mela letet, docela hodne bala. Vzdycky jsem se utesovala tim, ze kdyz uz jsem jednou prezila svou smrt, ze to snad staci, ze osud bude ke me privetivy, ale dusicku jsem mela malou vzdycky kdyz jsem v letadle sedela. Uz dlouho jsem nikam neletela a vubec me to nelaka, abych pravdu rekla, asi je to tim, ze se opravdu bojim a nevim, jestli bych ten pocit dokazala ted prekonat. Takze opravdu jen nostalgicke vzpominky a vdecnost, ze to moje letani vzdycky dobre dopadlo.
frantisek svaricek|DOBRÝ VEČER P.BORKU A POSL.N.L.PRVNÍ MŮJ LET LETADLEM BYL KDYŽ MĚ BYLO ŠEST ROKŮ,BYLO TO V MIROSLAVI ,NÁŠ STRÝC TAM LÉTÁL NA VĚTRONI,JÁ S BRATREM,JSME LETĚLI V ČTYŘSEDADLOVÉM ERU.DRUHÝ MŮJ LET BYL KDYŽ MĚ BYLO OSMNÁCT ROKŮ,TO BYLO Z PRAHY DO BRNA,ILJUŠINEM.TŘETÍ MŮJ LET BYL NĚKDY V ROKU OSMDESÁT,TO MĚ BYLO TŘICET OSM ROKŮ,BYLO TO RUSKÝM DVOJPLOŠNÍKEM ,KTERÝ PRÁŠKOVÁL V OKOLÍ ŽIDLOCHOVIC POLE,KDYŽ MĚL VOLNO TAK DĚLÁL LIDEM V OKOLI ŽIDLOCHOVIC VYHLÍDKOVÉ LETY. JÁ OSOBNĚ LÍTÁM S DRONEM,STOJÍM NA MÍSTĚ NO A VŠECHNO POZORUJI Z VÝŠKY.JEŠTĚ JEDNOU ZDRAVÍM VŠECHNY POSLUCHAČE N.L.FRANTIŠEK ZE ŽIDLOCHOVIC .
Pepa| Zdravím NL! ,,Vidět Neapol a zemřít". Já jsem si to s nadsázkou upravil na ,,Vidět Lenina a zemřít". V 85. roce, když se konala poslední Celostátní spartakiáda, letadlem jsme letěli do Moskvy a Lenina jsme v mauzoleu opravdu viděli. Po týdenním pobytu jsme vlakem jeli do Leningradu. Navštívili jsme m.j.Treťjakovskou galerii, zažili bílou noc. Při zpáteční cestě letadlem letadlo se otřásalo, rachotilo jako když jede rychlík přes výhybky a někdy se propadalo níže. To byla ve mně malá dušička a říkal si: ,,Já blb..., takovou blbost jsem si vymyslel".
Zdena z Oslo |Milý Borku, nejdříve Vám chci poděkoval za fotku i s podpisem, kterou jste miposlal po sestře. A teď k tématu. Létání dopravním letadlem miluji. Měla jsem všechny svoje děti v cizině, tak jsem musela jednoho dne vstoupit na palubu letadla. Dnes už je to skoro 20 roků co jsem letěla poprvé.Nejdříve Norsko, Irsko, Anglie, Holandsko, Belgie. Teď jsem právě u dcery v Norsku a zítra večer odlétám domů. Zažila jsem tvrdý dopad, to už jsem si myslela, že je to moje poslední hodinka. Ale pan pilot byl šikovný a zvládl to. Ještě jsem poznala turbolence, letěla jsem i v bouřce a vždy vše dobře dopadlo. Také se nám v Londýně porouchalo letadlo a zrušili nám let. Ale létám ráda a snad ještě nějakou dobu budu. Mějte se všichni moc dobře a nebojte se létání. Zdraví vás všechny v noční lince Zdena z norského království.
Jana Jirkov|Pěkný večerní čas úplně všem! Úvodem bych se vám ráda pochlubila vydařeným dnem otevřených dveří Rozhlasu Sever, tímto zdravím p. Hanku a Harryho a p. Marušku z Chomutova, kteří jsou též posluchači NL. Doufám, že se vydařil Den otevřených dveří i tam u vás v Brně! A teď k tématu, já se vznáším, já si létám...já leda tak s hlavou v oblacích, letadlem jsem ještě nikdy neletěla. Z létání mám velký respekt! Jinak jsem nedávno na internetu četla neuvěřitelný příběh o Ruském pilotovi, který se vsadil, že dokáže s letadlem přistát poslepu. Při tragické nehodě zabil 70 lidí. No co k tomu říct? Musela bych být vulgární a to nechci. Koho by to zajímalo, tady je odkaz na celý příběh: https://www.yookee.cz/rusky-pilot-se-vsadil-se-ze-dokaze-s-letadlem-pristat-poslepu-pri-tragicke-nehode-zabil-70-lidi/ Závěrem moc zdravím p. Aničku z Miroslavi, p. Františka do Židlochovic a p. Míru do Č. Lípy.
helena.matylda|Chladivá a očisťující energie MĚSÍCE září z noční oblohy pro každého stejně.V Mošnově u Ostravy,ve dny letectva jsou vystaveny superstíhačky FOKER 22 report,létá Martin Šonka-Pardubice letadla Zlín Z-142,Ondřej Sponek.letadlo JAS-39,bitevník L-159 ALZA pyrotechnik vrtulníky MI-24/ výzbrojové,vrtulníky W-3A HASIČI,toto jsem absolvovala každý rok s mým VNUKEM,a papírem a tužkou,zapisovala,a doma za přítomnosti PC jsme tyto typy hledali a zjišťovali další technické parametry,V mém mládí jsme měla strýce ,který mne brával do letadla ANDULA a odletěli do BRNA na Veletrhy Brno i s tatínkem.Sobě ve vzpomínkách lítam pro radost i když nejsem IKAROS,v posteli je ohlušující ticho,a dokreslí to vše letadlo,krása zvuku v ošklivosti,když hvězdy tančí,zahrada nesměje se v NOci,není mi pomoci.21 STOletí.
