Správně postavený pasivní dům je reflexí na okolní přírodu

Podle tepelně izolačních vlastností vnější obálky domu a měrné potřeby tepla na vytápění rozlišujeme stavby nízkoenergetické, budovy s téměř nulovou spotřebou energie, domy pasivní a nulové.

Nízkoenergetické domy mají při vytápění kritéria hodnot pod 50 kwh na 1 m³ za rok, u pasivních domů je tato hodnota dokonce třikrát nižší a jejich měrná spotřeba na vytápění nesmí přesáhnout 15 kwh na 1 m³ za rok. A to vše při zachování příjemných teplot v interiéru, okolo 22 °C.

Vhodná lokalita jako první krok

Pozemek pro pasivní dům musí splňovat několik požadavků, které u běžné výstavby nemají tak zásadní vliv. Hlavním požadavkem je vhodné situování stavby ke slunečním paprskům. Ideální pozemek by měl být dostatečně prosluněný. Výška slunce je nad obzorem nejvýše v poledne, kdy svítí z jihu. Těmto skutečnostem je důležité přizpůsobit návrh.

V letních měsících je ale naopak nejobtížnější odstínit nízké zapadající slunce na západní straně. V zimním období je zase důležité sluneční paprsky do interiéru vpustit a využívat pasivní solární zisky. Z tohoto důvodu má také velký význam správný návrh prosklených ploch. Až 40 % tepelných ztrát se děje prostupem tepla okny a dveřmi.

Jednoduchost nade vše

Vnitřní dispozice domu by měla být jednoduchá. Obytná část by se měla nacházet na osluněné části domu, na jižní a západní fasádě. Vhodným rozdělením stavby na vytápěnou a nevytápěnou část lze navíc snížit celkovou energetickou náročnost stavby.

Důležité je i objemové řešení a tvar pasivního domu. Měl by totiž být kompaktní. Jednoduchý tvar má zásadní vliv na měrnou potřebu tepla na vytápění a zajišťuje menší energetickou náročnost.

Zateplení jako základ samotné stavby

Jedním ze základních principů budov s téměř nulovou spotřebou energie a pasivních domů je snaha co nejvíce snížit tepelné ztráty v zimním období. Proto jsou vysoké požadavky na tepelně izolační vlastnosti vnějšího pláště. V dnešní době je nejrozšířenějším typem ochrany vnější zateplení, které má oproti vnitřnímu řadu výhod.

Na celkových tepelných ztrátách objektu se ale podílí i tepelné ztráty větráním. U budov s téměř nulovou spotřebou energie a pasivních domů se využívá systém řízeného větrání s rekuperací.

Jako hlavní zdroj tepla pak může být kotel (plynový, elektrický nebo na biomasu), tepelné čerpadlo nebo dálkový centrální zdroj. V případě tepelných čerpadel se jedná o systémy vzduch/voda nebo země/voda. Hlavní zdroj tepla může být doplněn také fotovoltaickými nebo fototermickými panely. U nových staveb musí být také vyřešena otázka ohledně nakládání s dešťovou vodou a její svedení do retenční nádrže.

A na závěr to nejpodstatnější. Pro návrh projektu pečlivě vyberte kvalitní projektovou firmu, která dokáže dobře a nezávisle využít potenciál pozemku a zvolit velikost i umístění solárních panelů včetně správného výběru tepelného čerpadla.