Stavba desetiletí

Devadesát nových bytů není sice málo, obzvlášť pokud jde o město jako je Orlová. Na druhou stranu to ale není mnoho. Vždyť na byt tam čeká přes dva tisíce lidí v průměru pět let. Proč se tedy orlovští radní nevzmohli na víc? Jejich rozhodování se opíralo o studii, podle které se kvůli vysoké nezaměstnanosti mělo město v podstatě vylidnit. Počítalo se s tím, že se obyvatelé, kteří nebudou moci v místě svého bydliště sehnat práci, prostě seberou a přestěhují do jiného města či kraje. To je sice zajímavá myšlenka a možná také zkušenost platná ve Spojených státech, ale v našich podmínkách poněkud nereálná. Nejsme zvyklí stěhovat se za prací. To především. Ale i kdyby někdo chtěl, tak co asi udělá s bytem a všemi věcmi? Potáhne je sebou pouze v případě, že si v dalekých krajích sežene práci i s bydlením. A to se stává málokdy. A i tak to stojí spoustu úsilí. Jeden takový případ totiž znám. Z Orlové se ale lidé do jiných krajů hned tak stěhovat nebudou. Nemá-li někdo práci delší dobu - třeba i několik let, těžko u něj hledat potřebný kapitál na velké stěhování. Takový člověk je rád, že nějak vyjde. Takže asi nevyjede. Spíše mladí vyjíždějí. Mají to jednodušší. Stačí jim batoh s tím nejnutnějším a v novém působišti skromný podnájem. Takových případů znám hodně. Orlovští radní, kteří zvažují další výstavbu, by si měli nechat vypracovat novou studii. Pokud se v příštích letech najde dost pracovních příležitostí, bude nových bytů skutečně zapotřebí. Měli by si ale současně zjistit, kolik mladých lidí s trvalým bydlištěm v Orlové ve městě skutečně žije. Pokud by totiž zmizeli mladí, byla by rozsáhlejší výstavba tak trochu zbytečná. Pak bychom třeba za dvacet třicet let mohli slyšet o demolici desetiletí.