Stigma Václava Neckáře? Je potřeba být unikátní, pracuju na tom, říká Denis Šafařík. A natočil film

Denis Šafařík se do širšího povědomí diváků dostal díky roli kouzelníka Žita ve stejnojmenné pohádce, která vznikla v roce 2018. Premiéru měla na Vánoce. „Tenkrát jsem byl ve druháku na DAMU, tak jsem byl plný očekávání, až to večer poběží. Byl to unikátní pocit. Pohádku sledovalo dva miliony lidí. Ale to vystřízlivění v podobě negativních reakcí bylo krutý. Byl to vlastně velký mezník v mém životě, a i ty negativní konotace můžou mít později pozitivní dopad.“

Pohádka vzbudila velké emoce. Někteří se dokonce obávali, jestli herec kritiku ustojí a zůstane v oboru. „Měl jsem asi třídenní období mezi svátky, kdy jsem si říkal, že to je takový tlak, že to nebudu dělat ne kvůli talentu, ale kvůli tomu, že vás neustále někdo komentuje a hejtí, že na tohle nemám. Udělal jsem taky základní chybu, že jsem četl ty internetové diskuse. Čím více to totiž čtete, tím více to čtete v naději, že tam najdete aspoň jednu pozitivní reakci. A pak už máte v hlavě maglajz.“ Nakonec ho to posílilo a na veřejná diskusní fóra už nechodí. „Už se soustředím na kritiku lidí, kteří k tomu mají co říct a ta kritika je konstruktivní.“

Stigma Václava Neckáře

Z této pohádky také poprvé přišlo srovnání s Václavem Neckářem. A jako mladý Václav Neckář se objevil v inscenaci Marta, která pojednává o životě Marty Kubišové. „Tak jednou to muselo přijít,“ směje se.

Připodobňování k idolu své doby ale po čase přestalo být příjemné. „Na jednom konkurzu mi řekli, že budu mít doživotní stigma Václava Neckáře. A jednou o mně napsali, že jsem Václav Neckář z 3D tiskárny. To mě sice pobavilo, ale uvědomil jsem si, že je potřeba být unikátní a myslím, že se mi to pomalu daří.“

Režijní debut O malých věcech

Objevil se v seriálu Zločiny Velké Prahy, kde získal jednu z hlavních rolí, ale jen u herectví Denis Šafařík zřejmě nezůstane. Má za sebou premiéru snímku O malých věcech, který sám režíroval. „Tohle se vždycky stane z nějakého pocitu nebo intuice, že zrovna toto chci dělat a to mě baví. A pak se vyklube film nebo knížka,“ usmívá se.

Ve své filmové prvotině vypráví 12 dialogových povídek o vztahových věcech, které se dějí za zavřenými dveřmi mezi obyvateli jednoho panelového domu. A nechybí černý humor. „Lidi se v kině smějí. Já už se taky posunul a očividně všechno zlý je pro něco dobrý,“ naráží na to, že film vznikl trochu jako terapie v období covidu, kdy se nic nesmělo a on do toho prožíval rozchod.

Alex Mynářová a Denis Šafařík|foto:Rostislav Šebesta, Český rozhlas

Jakou anabází prošel, než film spatřil světlo světa? Co mu vadilo na konkurzech? O čem pojednává jeho kniha pro děti Beztvárci? Má čtyři sourozence, čím se živí? Herectví studoval i v USA, co mu to dalo? Poslechněte si v pořadu Alex a host.