Táta si stálou výstavu zaslouží. Traduje se, že loutku broučka dělal podle mě, usmívá se Zdeněk Podhůrský
Zdeněk Podhůrský je velmi činorodý. Zahrál si černého prince v pohádce O princezně Jasněnce a létajícím ševci nebo vojína Vločku v Černých baronech. Na kontě má řadu dabingových rolí. Teď si vzal na sebe úkol postarat se o odkaz svého otce, slavného tvůrce loutek.
Zdeněk Podhůrský bydlel v bytě, který byl spojený s ateliérem. „Když jsem přišel ze školy domů, hned jsem šel za tatínkem do ateliéru a trávil tam celé odpoledne. Takže tam jsem vyrůstal. Táta byl výborný kreslíř a soustružník. Vždycky nějakou loutku navrhl a kdysi je vyřezával, ale naučil se dělat na soustruhu. Maminka jim pak dělala vlásky a táta domaloval obličeje.“
Jeho tatínek byl skutečně světoznámý. Vytvořil stovky loutek pro československé i zahraniční produkce a získal spoustu cen. Mezi nejslavnější loutky bezpochyby patří televizní Broučci. „Traduje se, že tatínek dělal broučka podle mě,“ směje se herec. „Možná tam ta podoba trochu je, byl jsem jako dítě takovej buclatej.“
Stálá expozice na obzoru
Zdeněk Podhůrský starší dostal nabídku dokonce od samotného Walta Disneyho. „Ale on nechtěl do Ameriky, on to miloval tady a nechtěl odtud. A to mám asi po něm.“
Na počest svého otce uspořádal Zdeněk Podhůrský mladší před čtyřmi lety výstavu k jeho nedožitým stým narozeninám. Nejen, že výstava měla velký ohlas, ale napadlo ho udělat putovní výstavu a se zachovalými loutkami jezdil po republice. „Jenže tím cestováním se vždycky něco zničí. Takže jsem toužil najít stabilní prostory. Táta by si to zasloužil. Chtěl bych ho zase dostat do povědomí lidí.“
Nakonec se mu ozvali z Kladna. „Vystavují tam Krtečka Zdeňka Millera, tak tátova tvorba s ním bude sousedit. Už je podepsaná smlouva a od příštího jara by tam měla být trvalá výstava.“
Rocková kapela byl můj sen
Kromě herectví také dabuje, několik let dělal i dabingového režiséra. „První film, který jsem dělal, byl Pulp Fiction. Ale nároky se časem změnily. Hlavně na čas. Filmy jsou taky čím dál brutálnější a vy jednu scénu musíte sledovat třeba dvacetkrát. Začalo mi vadit, že se v tom účastním,“ vysvětluje, proč už se dabingové režii nevěnuje.
Tím se mu zase trochu otevřel prostor pro další jeho velké koníčky: fotografování a muziku. V roce 2008 založil kapelu Underhill. „Ve věku, kdy ostatní přestávají, já začal,“ směje se. „Původně nás bylo devět, ale v této sestavě jsme se nebyli schopni sejít na zkoušky. Všichni jsme ještě aktivní někde jinde. Tak jsem to musel zredukovat a teď jsme čtyři – housle, kachon nebo klávesy, já zpívám a hraju na kytaru a nově máme zpěvačku Kláru Urbánkovou.“
Na kontě mají zatím jedno CD, ale už chystají druhé. „Od školy jsem toužil mít rockovou kapelu. Dělám autorskou muziku, píšu si texty. Plánujeme jít do studia a zase vyjet po klubech. Moc se na to těším.“
Má za sebou i několik fotografických výstav. Co je objektem jeho tvorby? Dokáže také vyrábět loutky jako jeho otec? Proč se v dabingu objevují často ty stejné hlasy? A proč nerad vzpomíná na natáčení snímku Když v ráji pršelo? Poslechněte si v pořadu Alex a host.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
