Těšíte se do školy?

Než začal můj starší bratranec chodit do školy, všichni se ho ptali, jestli se těší. Odpovídal šalamounsky - těším i netěším. Domů pak nosil samé jedničky. Ve své dětské hlavičce jsem si spočítala, že když budu tvrdit totéž, vyznamenání na vysvědčení mě nemine. První školní den si už nepamatuji, ale strategie "těším i netěším" zabrala. Známky byly dobré a na rozdíl od lidí, kteří si mysleli, že je to tím, že se dobře učím, já jediná jsme znala pravdu. S tím těšením je to vůbec zapeklité. Mám už taky vyzkoušeno, že když se na něco hodně těším, nedopadne to dobře. A naopak, když se na něco netěším, pak se mi to většinou líbí. A funguje to i u jiných. Třeba má neteř se do školy těšila. No a hádejte, jestli ji to tam baví. Všechny tyto pocity z dětství se mi vybavily po jednom rozhovoru s budoucí prvňačkou. Babičky ji celá léta připravovaly na to, že vstup do školy je slavnostní okamžik, na který se nezapomíná, něco moc pěkného a příjemného. Na mou otázku, jestli se těší do školy, s nadšením a plná očekávání odpověděla - ano, ale jen na ten první školní den. Ta šalamounština mi došla až ve chvíli, kdy jsem v seznamu stávkujících škol našla i tu její.