Točím rád malé role, protože se v nich nemusím učit text, říká s úsměvem herec Bronislav Kotiš
Osmnáct sezón hrál v muzikálu a operetě v Divadle J. K. Tyla v Plzni. Tři filmy natočil se Zdeňkem Troškou – jedna postava za všechny: hejkal Hugo ve Strašidlech. Viděli jsme ho také v seriálech Vyprávěj nebo Zdivočelá země. Spolupracoval s plzeňským rozhlasem a teď má před sebou premiéru v Městském divadle Kladno.
„Ty zmíněné role byly všechny takové malinké. Byly to moje začátky, kdy jsem byl ještě na konzervatoři nebo těsně po ní. V některých jsem říkal třeba jen tři až čtyři věty, ale já mám takový jednoduchý role rád. Točil bych jich rád hodně, protože se člověk potom nemusí učit text,“ přiznává Kotiš.
Noblesa v Semaforu
Ještě na škole vyhrál konkurz a zamířil rovnou do legendárního Semaforu. Nejprve hrál v představení Pět strun a poslední štace, které režíroval Jiří Datel Novotný. S Jiřím Suchým se zpočátku míjeli, jen se několikrát pozdravili. „Později mě ale na základě toho, že jsem tam už hrál, oslovil a nabídl další role. Byla mezi nimi i Kytice. Tak jsem poznal pana Suchého a Jitku Molavcovou přímo a viděl už jako student takový hvězdy.“
Bronislav Kotiš také vzpomíná, jak ho překvapilo jejich chování, na které nebyl zvyklý. Bylo podle něj jako z prvorepublikových filmů. „Jejich noblesa a přistupování k člověku pro mě bylo dechberoucí a říkal jsem si, jaká je to krása. Že bych chtěl jednou být takovým člověkem, takovým umělcem. No a vidíte, teď nejsem umělec, ale jen příštipkář,“ dodává s úsměvem.
Dva úplně nazí muži
O tom, že rozhodně jen příštipkář není, svědčí úctyhodná řada rolí, které během své kariéry dosud ztvárnil. Například v plzeňském divadle J. K. Tyla odehrál osmnáct sezón, mohli jsme ho také vidět v Divadle na Zábradlí, Divadle ABC a mnoha dalších. Oblíbili si ho i diváci muzikálů v repertoáru Hudebního divadla Karlín, Divadla Broadway nebo Kongresového centra Praha. Měl vůbec někdy období, kdy by seděl doma se založenýma rukama a neměl práci? „To se mi nestalo, což je vlastně velký štěstí. Třeba ten přechod z Plzně do Prahy, tehdy jsem vsadil všechno na jednu kartu a vyšlo to.“
Teď Bronislav Kotiš dojíždí z Prahy také do Kladna, kde ho v městském divadle čeká premiéra hry Dva úplně nazí muži v režii Filipa Renče. Diváky bude určitě zajímat, do jaké míry bude název hry naplněn. „No, naštěstí ne moc. Když jsme zkoušeli, tak po mně chtěl Filip Renč, abych udělal nějaký pohyb, kdy ze mě spadne prostěradlo, ale to jsem odmítl, protože diváci v první řadě by viděli všechno moje nádobí. Myslím, že pozadí úplně stačí.“
Herec se trochu obává, aby diváci, které zláká název hry, nebyli zklamáni. „Ono to tam je jemně ukázáno, ale ne se vším všudy. Nějaká nahota tam je, ale nazývejme ji uměleckou nahotou.“
Jakou roli Bronislav Kotiš v inscenaci ztvární a je Filip Renč opravdu režisér „drsňák“, jak se o něm traduje? Jak vzpomíná na svoji dřívější spolupráci s režisérem Zdeňkem Troškou? Kdy sám režíroval a jaký je jeho největší koníček? Nejen to si můžete poslechnout v rozhovoru s Alex.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
