Ukliďme si

Města s pachem a nepořádkem v ulicích bojují po svém. V těchto horkých dnech si v okolí tržnic užijete neodolatelné vůně shnilé cibule a rozpraskaných rajčat, z parku či ulice si na botách odnesete vtíravý a téměř nesmytelný zážitek v podobě psího výkalu, v prostředcích městské hromadné dopravy vás oblaží směsice potu a vanilky, navečer vás praští do nosu odér sladu z nedalekého pivovaru a u hlavní cesty raději přestanete dýchat, protože těžký pach spalovaného benzínu vám totálně ucpe plíce. Když k tomu připočtete přeslazené napodobeniny toaletních vod a závan leklých ryb z vyschlých koryt řek, máte tu čichový vjem, který se do paměti zapíše jednou pro vždy. Léto budiž pochváleno. Naštěstí se už i v tomto směru začíná něco dít. Ulice větších měst pravidelně obcházejí sběrači odpadků, centrum Ostravy dokonce brázdí pojízdný sběrač oněch voňavých psích památek. To ale není nic proti Pardubicím. Tamní technické služby se rozhodly vůni koňských koblížků ze závodiště smíšenou s perníkovým kořením přebít něčím příjemnějším. Ulice teď kropí vodou s jemným květinovým parfémem. Navodit atmosféru rozkvetlé louky je nápad z kategorie, do které patří i barevná plachta na Brandenburské bráně v Berlíně nebo písečná pláž u Seiny v centru Paříže, nápad, který vzbudí úsměv a zpříjemní život. Ostatní města by si mohla z Pardubic vzít příklad, ovšem měla by přijít s něčím originálním. Co takhle nahrávka lesního ptactva pouštěná z reproduktorů? Nejspíš by se ale ze všeho nejdříve mělo uklidit, zamést, vyčistit, oprášit. Potom přidat odpadkových košů a častěji je vysypávat. Ale hlavně naučit lidi, aby pořádek neudržovali jen před svým prahem. Jinak pach a nepořádek nezmizí a Potěmkinovy vesnice můžeme ve městech stavět až do skonání světa.