V Muzeu železné opony ve Valticích si můžete sáhnout na ostnatý drát, samopal i na průvodce

„Železná opona nebyl jen ostnatý drát, byl to celý soubor opatření dovedený až téměř k naprosté dokonalosti. Hraniční pole bylo i částečně zaminované. Zjistili jsme to podle toho, že jsme našli několik mrtvých, kteří našlápli na minu a zemřeli,“ vysvětluje ředitel muzea Petr Pajpach.

V muzeu si ale návštěvníci neprohlédnou zdaleka jen samotný plot, kterým byla ve třech řadách obehnaná hranice. K vidění je tu i velké množství dobových uniforem, zbraní, fotografií a dalších dokumentů, které pohnuté časy na hranici přibližují. Při procházce muzeem se návštěvníci dostanou i například přímo do služebny pohraniční stráže anebo do místnosti, kterou obývali nechvalně proslulí politruci.

Expozice Muzea železné opony|foto: Archiv Muzea železné opony

K nejemotivnějším částem muzea určitě patří zeď popsaná více než dvěma stovkami jmen lidí, kteří na hranici zemřeli. „Jsou tu nejen ti, kteří utíkali, ale i ti, kteří zahynuli omylem, a také pohraničníci, podle nás jsou to totiž všechno oběti. Kdyby tehdejší režim nebyl takový, spousta těch lidí mohla dodnes žít,“ vypočítává ředitel muzea.

Muzeum ale není jen na dívání, na drtivou většinu exponátů si mohou všichni příchozí sáhnout. Za asistence průvodce si například může každý vyzkoušet, jak se nabíjí samopal anebo jak se psalo na starých psacích strojích.

„Máme heslo, že si u nás můžete sáhnout, na co chcete, a to včetně průvodce,“ dodává Petr Pajpach. To využívají návštěvníci překvapivě často. Pracovníci muzea totiž chodí v dobových uniformách a málokdo odolá možnosti otestovat kvalitu materiálu, ze kterých jsou ušité.