V Ostravě město za devět let zabydlelo v sociálních bytech přes 620 lidí

„Jak matka sama s dítětem, bez práce, má sehnat čtyřicetitisícovou kauci a nejméně dva nájmy dopředu? To je nereálné. Takže potom je člověk nucený jít delší trnitější cestou,“ říká paní Dáša, která po rozpadu vztahu skončila s malým synem v ostravském azylovém domě a po roce potřebovala byt. Našla ho díky sociálním pracovníkům z magistrátu.

Čtěte také

V Ostravě stoupá počet žadatelů o sociální byty. Můžou za to rostoucí náklady

Už skoro dva roky bydlí v bytě dva plus jedna v příjemné čtvrti a má čas a prostor i další problémy. Třeba vlastní zdraví, to fyzické i psychické s psycholožkou, kterou jí našel sociální pracovník. „Dostat se do azylového domu, tak si sáhnete částečně na dno. Hodně to pomůže v tom, že si člověk uleví od stresu, může se vypovídat ze všeho a mít pak trochu i pozitivnější pohled na věc,“ dodává Dáša.

Dál má v plánu začít pracovat, potřebuje si ale zlepšit vzdělání. I s tím jí sociální pracovník bude umět pomoct.

Se sociálním pracovníkem Jiřím Sobotou se vídají minimálně jednou měsíčně. Ten se stará i o další klienty, se kterými se nerozloučil jen tím, že jim předal klíče od bytu. „Jednotlivci nebo rodiny, starší, mladší... Vlastně každý se může dostat do situace, kdy mu nějakým způsobem vypadnou příjmy, nezvládne platit bydlení a musí se odrazit znovu,“ říká.

V Ostravě se takto zabydlování lidí z ulice, ubytoven a azylových domů věnují už devátým rokem. Děti tvoří polovinu z více než 600 potřebných, kteří díky tomu bydlí lépe. Sociální bydlení chtějí dál rozvíjet, protože spočítali, že lidí, kteří by podobnou pomoc potřebovali, je ve městě přes tři tisíce.