Zadejte heslo

Někdo, kdo tomu určitě rozumí, jednou řekl, že člověk využívá jen asi pět procent kapacity mozku. A bude hůř, řekla bych, protože opravdu užitečných a důmyslných vynálezů vzniká stále méně. Kam se hrabeme na egyptské pyramidy a vynález kola! Dnes už jenom vylepšujeme počítače, které pak pracují a myslí za nás. Našich pět procent mozkové kapacity pak ucpávají hesla a PIN-kódy. První potřebujete hned po ránu. Zazvoní budík, protáhnete se, protřete oko a chcete spustit do provozu mobilní telefon. Zadejte PIN, hlásí displej. Kdo si ale má po všech těch snech, ve kterých se to hemží honičkami s mafií a rozzuřenými medvědy pamatovat kombinaci čtyř čísel? Neuspěli jste ani napotřetí, ale milý mobil vám dá ještě možnost zadat PIN2 nebo PUK. Pak už ho asi odhodíte do kouta a pustíte televizi, abyste se z ranního zpravodajství dozvěděli, jaké bude počasí. Nastavený dětský zámek přístroje po vás chce heslo. Přemýšlíte, na jaké hlouposti jste to mysleli, když jste ho poprvé zadávali. Cestou do práce se stavíte v bankomatu. Peněženka je nějak hubená. Postupně vytahujete všechny karty a zkoušíte další kombinace čísel. Po patnácti minutách vás před zraky dvacetimetrové fronty odtáhne bankovní ochranka. Bankomat je zablokovaný a fronta za vámi vám spílá. Peníze vyberete u přepážky a pospícháte do zaměstnání. Vstupní dveře po vás chtějí heslo. Hledáte v tašce taháky a postupně vyhazujete papíry s různými čísly a slovy, až se konečně doberete k tomu správnému. Bohužel jste si ho pro případ, že by vám někdo prohledával tašku, zaheslovali do jiného hesla, které teď ne a ne rozklíčovat. Nakonec vám pomůže recepční, který vás naštěstí zná. V kanceláři zapnete počítač. Hádejte, co po vás chce. S neurotickým tikem prohledáváte zásuvky pracovního stolu, křičíte neartikulované zvuky a je vám nad slunce jasné, že si musíte zavolat pomoc. Zvedáte sluchátko telefonu a tam slyšíte: Vaše stanice je uzamčena. Pro odemknutí zadejte *85 a vaše heslo…