Zaleť sokol, biely vták, ku mojmu milému
Historické řemeslo, lidová tradice, umění, součást lovu a myslivosti i světové kulturní dědictví: to vše je sokolnictví.
Ne nadarmo je zapsáno na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Sokol je totiž jediný dravý pták, rozšířený na celé planetě. Člověk od pradávna obdivoval sokolovu svobodu a volnost, schopnost létat obrovskou rychlostí střemhlav a zabíjet dotekem. Proto sokoly uctívali už staří Egypťané, u nás se za Velké Moravy sokolům obětovalo a za středověku doznalo sokolnictví takového rozmachu, že šlechta zakládala osady speciálně pro sokoly a sokolníky (Sokolov v severních Čechách nebo Sokoleč u Poděbrad).
O žádných jiných živých tvorech nevzniklo tolik krásných lidových písní jako o sokolech. Za sokoly i tuzemskými mistry sokolníky Mirkou a Luborem Křivkovými se pod hrad Košumberk vydala Markéta Ševčíková.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka