Záludnosti jazykové identity

25. červenec 2003

Medicína poskočila opět o další krok vpřed. Transplantovat už se dá nejen srdce, ledviny nebo játra, ale i lidský jazyk. První zákrok tohoto druhu v minulých dnech provedli rakouští lékaři. Implantace jazyka je z odborného hlediska jistě obdivuhodná věc. Existují však i jiné, řekněme odlehčenější úhly pohledu.

Pacient, kterému do úst voperovali jazyk neznámého dárce, se jistě oprávněně raduje. Zhoubný nádor, kterým trpěl jeho původní jazyk, mu příliš růžovou budoucnost neskýtal. V podstatě neměl jinou možnost, byť to bylo za cenu velkého experimentu. Přesto nabízím snůšku filosoficko-humoristických podnětů, které vesměs souvisejí se srovnáváním obou osob - tedy dárce jazyka a jeho příjemce. Je třeba předeslat, že rakouští lékaři identitu obou těchto lidí přísně tají. Proto je možné spekulovat. Začněme jídlem, se kterým chuťové pohárky na jazyku bezprostředně souvisejí. Zkusme si třeba představit, že dárce nenáviděl koprovou omáčku. Příjemce se po ní naopak mohl utlouct. Jak k tomu takový příjemce přijde? Bude se muset kompletně přizpůsobit zvykům předchozího majitele a měnit tak radikálně svůj jídelníček? Nebo cizí jazyk defacto znásilní a přinutí ho poslouchat? Co je v tomto případě silnější, příkazový pokyn z mozku nebo skutečné degustační schopnosti implantovaného jazyka? Stejná otázka pochopitelně platí nejen pro stravu, ale i pro pití. Další dilema nastává v úplně jiných oblastech. Sice druhotných, ale o nic méně důležitých. Pro většinu z nás je jazyk důležitý při líbání. Někdo s ním při této bohulibé činnosti pracuje více, někdo méně. Choulostivá situace v tomto případě nastane, pokud se příjemce nového jazyka začne líbat s milovaným protějškem. Jak k tomu takový člověk přijde, že do jeho ústní dutiny je vkládáno něco, co kdysi patřilo někomu úplně jinému? Těžký oříšek to jistě bude i pro majitele nového jazyka. A ještě maličkost. Občas se stává, byť je to neslušné, že na někoho vyplázneme jazyk. Ve zlosti nebo naopak z legrace. Ten, kdo takové vypláznutí inkasuje, může posměšné gesto pohotově odpálit se slovy - schovej ho, stejně není tvůj. S transplantovaným jazykem je to prostě všechno úplně jinak než s transplantovaným srdcem nebo játry. Tyto orgány jaksi nejsou vidět. Jazyk ano. Proto to v tomto směru má a bude mít mnohem těžší. Výše uvedené úvahy může posluchač považovat za mírně řečeno nepodstatné a jistě bude mít pravdu. Lidské zdraví je přece nejvyšší hodnotou. Nic to však nemění na tom, že i ta nejušlechtilejší věc má svá ALE.

autor: Michal Svatoš
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.