Záludnosti jazykové identity

Pacient, kterému do úst voperovali jazyk neznámého dárce, se jistě oprávněně raduje. Zhoubný nádor, kterým trpěl jeho původní jazyk, mu příliš růžovou budoucnost neskýtal. V podstatě neměl jinou možnost, byť to bylo za cenu velkého experimentu. Přesto nabízím snůšku filosoficko-humoristických podnětů, které vesměs souvisejí se srovnáváním obou osob - tedy dárce jazyka a jeho příjemce. Je třeba předeslat, že rakouští lékaři identitu obou těchto lidí přísně tají. Proto je možné spekulovat. Začněme jídlem, se kterým chuťové pohárky na jazyku bezprostředně souvisejí. Zkusme si třeba představit, že dárce nenáviděl koprovou omáčku. Příjemce se po ní naopak mohl utlouct. Jak k tomu takový příjemce přijde? Bude se muset kompletně přizpůsobit zvykům předchozího majitele a měnit tak radikálně svůj jídelníček? Nebo cizí jazyk defacto znásilní a přinutí ho poslouchat? Co je v tomto případě silnější, příkazový pokyn z mozku nebo skutečné degustační schopnosti implantovaného jazyka? Stejná otázka pochopitelně platí nejen pro stravu, ale i pro pití. Další dilema nastává v úplně jiných oblastech. Sice druhotných, ale o nic méně důležitých. Pro většinu z nás je jazyk důležitý při líbání. Někdo s ním při této bohulibé činnosti pracuje více, někdo méně. Choulostivá situace v tomto případě nastane, pokud se příjemce nového jazyka začne líbat s milovaným protějškem. Jak k tomu takový člověk přijde, že do jeho ústní dutiny je vkládáno něco, co kdysi patřilo někomu úplně jinému? Těžký oříšek to jistě bude i pro majitele nového jazyka. A ještě maličkost. Občas se stává, byť je to neslušné, že na někoho vyplázneme jazyk. Ve zlosti nebo naopak z legrace. Ten, kdo takové vypláznutí inkasuje, může posměšné gesto pohotově odpálit se slovy - schovej ho, stejně není tvůj. S transplantovaným jazykem je to prostě všechno úplně jinak než s transplantovaným srdcem nebo játry. Tyto orgány jaksi nejsou vidět. Jazyk ano. Proto to v tomto směru má a bude mít mnohem těžší. Výše uvedené úvahy může posluchač považovat za mírně řečeno nepodstatné a jistě bude mít pravdu. Lidské zdraví je přece nejvyšší hodnotou. Nic to však nemění na tom, že i ta nejušlechtilejší věc má svá ALE.