Zasedací pořádek

Teď, už skoro pět let, jsem neustále na cestě mezi Opavou a Ostravou. Nejčastěji jezdím hromadnými dopravními prostředky. A možná to sami znáte, ve stejném čase, jezdí vždy ti stejní lidé. S železnou pravidelností nastupují a vystupují na svých zastávkách a - teď to přijde - sedají si stále na ta stejná místa. I já mám jedno oblíbené. V autobuse je to na levé straně, ve druhé polovině vozu u okna. A věřte, přistihla jsem se, že mě rozhodilo, když už bylo náhodou obsazeno. Člověk si samozřejmě sedne jinam, ale celou cestu je nevrlý a nějak si nedokáže vysvětlit proč. Měsíce taky pozoruji mladíka, který si vždy vybere místo dvě sedadla přede mnou a paní, která vytrvale sedává přes uličku, asi na pátém sedadle za řidičem. Nedokážu říci, čím ta místa různé lidi přitahují, člověk asi potřebuje určitý řád a pravidelnost aniž by o tom přemýšlel. A teď si představte, že člověk, závislý na svém sedadle v autobuse, se pohádá se šéfem, leze na něj chřipka, na účet ještě nepřišla výplata, zato už přišla složenka, kterou je třeba co nevidět zaplatit, a při cestě domů mu ještě nějaký "drzoun" zasedne místo v autobuse. To je tedy situace... Zdá se mi, že tu starou paní, co prve vynadala mamince, chápu. A Vás, co nejezdíte tak často, jen s trochou nadsázky prosím o shovívavost a pochopení, když do vás náhodou někdo v autobuse nebo tramvaji bude šťouchat deštníkem a nenápadně vás upozorní, že právě místo, na kterém sedíte, je jeho.