Ženské protijedy nemocem světa

Co si máme odnést z písní Allison Russell, Nani Vazana, José Maria Llergo, skupiny Les Amazones d'Afrique nebo Jocelyn Pook? Že ve světě, „kde kulky létají rychleji než matčiny ukolébavky“ mohou být naše traumata, obavy a strach o holý život důvodem být ještě lepší člověk. Empatický, odpouštějící a nesmiřitelný vůči násilí, rasimu, antisemitismu a lžím. Zaseknout se ve vzájemné nenávisti a přestat si vážit těch druhých totiž znamená, že jako lidstvo končíme.

Nové album The Returner kanadské černošské písničkářky Allison Russell znovu škrábe a hladí zároveň. Mezi vrcholy pak patří skladba Demons: tvrdý odsudek rasismu z pohledu malé dívky, kterou není nikdo jiný než Allison, do jejíhož životního příběhu tato otřesná zkušenost bohužel patří. Z nádherného videoklipu to není tolik patrné, stačí ale poslouchat text.

Na albu, i v osobním životě, se Allison spoléhá na svou Duhovou koalici, do níž patří ženy z její kapely a kamarádi sdílející ty samé hodnoty jako ona. Nejde tedy pouze o komunitu LGBTQ, tahle duha se klene nad lidmi různých druhů víry, barvy kůže, sexuální orientace a etnik.

V Praze, kde se klip natáčel, do koalice zahrnula také naše tanečníky vedené choreografkou Zuzanou Zizoe Veselou se zkušenostmi z podobné práce pro Kayneho Westa nebo Auroru. Byla také uměleckou ředitelkou a scénáristkou pódiové prezentace skupiny Vesna soutěžící v letošní Eurovision Song Contest.

Na Zuzanu se při vizuálním zobrazení textu spolehla nejen Allison, která navíc poprvé pracovala s choreografem, ale hlavně autor klipu, slavný kanadský umělecký kreativec Ethan Tobman, spolupracující v minulosti s Beyoncé nebo Taylor Swift. „Bylo to hodně o ženské energii a vzájemné podpoře, protože v klipu vystupuje dvadvacet žen a šestidenní natáčení bylo extrémně náročné. S Allison a Ethanem jsme si hodně lidsky sedli a s naší taneční company byli velmi spokojení,“ řekla Zuzana.

Velkou událostí se v loňském roce stalo taneční představení Jungle Book, moderní audiovizuální reinterpretace oblíbené knihy Rudyarda Kiplinga od britského choreografa bangladešského původu Akrama Khana, který do něho zanesl hrozbu, jakou lidstvo představuje pro přírodu uprostřed hlubokých klimatických změn.

„Žijeme v bezprecedentní a nejisté době a zapomněli jsme na naše spojení s naším domovem, naší planetou. Obýváme ji, ale zapomínáme vracet, co si z ní bereme,“ řekl Khan, jehož taneční představení neuvěřitelně umocnila naléhavou a truchlivou hudbou britská skladatelka Jocelyn Pook, proslavená mnoha oceněnými filmovými soundtracky nebo spoluprací s Peterem Gabrielem.

Do strhující skladby Where We Came From emotivně popisující nastávající ekologickou katastrofu přispěly hlasy zpěvačky z Británie, Makedonie, Srbska a Bangladéše.

Hned na počátku izraelské války si Rikko Voorberg, ředitel nizozemského festivalu Graceland, položil otázku: „Mohou se rozmanitá náboženství sejít v harmonii?“ A s vědomím, že to, co je sbližuje, je daleko větší než to, co je rozděluje, požádal izraelskou zpěvačku Nani Vazana, kterou známe z ostravských Czech Music Crossroads, o složení písně Prayers for Peace. Přizvala do ní dva nizozemské zpěváky – Hichama Laaraariho a Alici Hoolsema – tváří v tvář krutému násilí vznikla modlitba tří náboženství společně prosící v hebrejštině, arabštině a angličtině o mír.

„Když srdce bolí a bomby řvou, zůstává nám pouze jeden hlas. Hlas modlitby. Moje babička byla Židovka z Maroka, kde spolu po staletí žili v míru lidé různých náboženství. Proto jsem spojila islámskou modlitební výzvu, židovskou píseň o vítání andělů míru a křesťanskou Amazing Grace do jedné písně,“ řekla Nani Vazana.

„Nezáleží na způsobu milování ani na tom, koho milujete. Záleží na duši a pochopení. Nechápu, že v moderním světě, který nás obklopuje, není rozmanitost vnímána jako bohatství. Nemohu pochopit, že církev neakceptuje manželství mezi lidmi stejného pohlaví. Lásku přece nemůžeme omezovat. Odmítejme to, co nás bolí a trápí, ne to, co nás dělá skvělými. Téhle nemoci světa hodlám být protijedem,“ řekla andaluská cikánská flamenková zpěvačka Mária José Llergo vydávající na novém albu Ultrabelleza velmi jasný manifest oslavující rozmanitost, lásku a podporu LGTBIQ+ komunity.

Pojmenovat se po elitních a nesmiřitelných válečnicích z království Dahome, ležící na území dnešního Beninu, znamená dát najevo svou ženskou odhodlanost postavit se všem misogynům a sexuálním predátorům. Kolektiv hvězdných západoafrických zpěvaček Les Amazones d'Afrique si o pozornost řekl v roce 2017 debutovým albem République Amazone, na němž vzkázaly: „Chceme pomoci mužům pochopit, že rovnost mužů a žen je klíčem k budoucnosti a naše výzva k zastavení násilí má charakter univerzálního poselství.“

Novinku Amazonky chystají na jaro příštího roku a skladbou Kuma Fo (What They Say) dávají najevo, že ze svého úsilí nehodlají slevit. „Musíme mluvit, ne se ptát a čekat, až nám bude uděleno slovo,“ vysvětlila podstatu skladby zpěvačka Alvie Bitemo z Konga-Brazzaville.

Spustit audio