První velký přestup z klubu do vyspělé soutěže západní Evropy po roce 1989

„Samozřejmě pro mě to bylo obrovský štěstí v tom, že jsem v osmadvaceti už nespadal do té kategorie, ale pořád ještě se měl čtyři roky před sebou, kdy bych ještě mohl jít do zahraničí. Kluci z předchozí generace jako Rosťa Vojáček už takové štěstí neměli,“ vzpomíná na životní přestup dnešní šedesátník Luděk Mikloško a lituje tehdejší starší spoluhráče z Baníku. Před revolucí v roce 1989 museli totiž fotbalisté splnit dvě podmínky – dovršit věk 32 let a navíc odehrát 50 zápasů za reprezentaci.

Nečekaná šance však Mikloška zastihla nepřipraveného na život v jiné zemi. S odchodem totiž tehdejší hráči ani moc počítat nemohli. „Takže na jedné straně štěstí, na druhé straně možnost poznat, co to vlastně obnáší republiku opustit. Začátky byly hodně těžké,“ vypráví Mikloško.

Fotka Luďka Mikloška a soupiska West Hamu z roku 1991|foto:David Procházka, Český rozhlas

Do Anglie přišel Mikloško v půlce sezony a hned v té následující byl vyhlášen nejlepším hráčem klubu – v originále Hammer of the Year a vyrovnal klubový rekord v počtu 22 čistých kont. Ale první nabídku emigrovat měl už o deset let dříve. Ale to si vůbec nedovedl představit. „Byli jsme na turnaji s osmnáctkovou reprezentací a hráli jsme proti Anglii. Tenkrát už za mnou přišli, jestli bych nechtěl emigrovat do Anglie. V té době bych to neudělal. Neměl jsem tu povahu a nedovedl jsem si představit, že bych se nemohl nikdy vrátit,“ vysvětluje.

Anglická liga v 90. letech, to bylo trochu něco jiného než dnes. „Tenkrát to bylo něco mezi fotbalem a ragby. Když jsme hrávali proti Wimbledonu, Leedsu, to byl silový fotbal. Tam měli příkaz zastavit mě a potom teprve až balon,“ popisuje tehdejší praktiky. Ale dnešní anglická liga je podle něho mnohem fotbalovější než ta česká. „Tady je to samý faul a přerušování hry, tam je to plynulá hra s minimem faulů,“ dodává.

Hned po prvním roce působení v Anglii se na Mikloška vyptával slavný Alex Ferguson z Manchesteru United, ale Mikloško se stal legendou West Hamu i proto, že odmítl. No a v roce 1995 v závěrečném kole Premier League vychytal proti United neskutečným výkonem remízu 1:1 a připravil tak Fergusona o titul. Z toho se radoval Blackburn kanonýra Alana Shearera. „Teď tam jezdím hodně rád, naše společnost tam má tři brankáře v Manchesteru United, mladý kluky,“ usmívá se.

Luděk Mikloško po aktivní kariéře nejdříve devět let ve West Hamu trénoval brankáře včetně Jana Laštůvky a Marka Štěcha. Teď pracuje jako hráčský agent. Do Anglie se ale vracívá za synem. „Syn tam zůstal, syn tam žije. Už v patnácti letech mi oznámil, že už se do Česka nevrátí. Že když jsme ho tam teda přivedli, takže, jestli si může vybrat, už by tam zůstal, protože je to pro něho domov,“ říká.

Luděk Mikloško a Kenny Brown|foto:David Procházka, Český rozhlas

Takže jméno Mikloško v Londýně stále najdete v telefonním seznamu či dnes už spíše v adresáři. A fanoušci West Hamu na nejlepšího brankáře historie nezapomínají. Oslavný chorál nám před pár dny zazpíval na Bazalech při trenérské konferenci Mikloškův spoluhráč Kenny Brown – uslyšíte ve zvukovém záznamu tohoto dílu. A když se zeptáte opravdového fanouška londýnských kladivářů, zazpívá vám tento chorál i o půlnoci. Takovou stopu bývalá opora Baníku Ostrava a reprezentace v Anglii zanechala.