Radek Slončík - největší osobnost Baníku Ostrava 90. let

„Stalo se to v únoru 1992, kdy jsme s Baníkem hráli přípravu na škváře na Bazalech proti Hutniku Krakov a ten brankář mi skočil na stojnou nohu a od té doby jsem měl s tím kolenem problém. Prodělal jsem devět operací a tento zákrok celou kariéru ovlivnil,“ vrací se k osudnému momentu tehdy osmnáctiletý rodák ze Šumperka Radek Slončík.

Přes vážné zranění stihl v nejvyšší soutěži 258 zápasů a na konci 90. let byl nejlepším fotbalistou na tuzemských trávnících. Podával takové výkony, že po něm velmi toužila pražská Sparta. Ale přestup se dlouho vlekl.

„V roce 1997 přišla nějaká první nabídka ze Sparty, že bych mohl přestoupit. Táhlo se to tři roky,“ vzpomíná. Majitel Sparty Alexander Rezeš své nabídky stupňoval, ale Slončík zůstával v Baníku.

Fanoušci Baníku Ostrava na Bazalech (archivní foto)|foto:Kateřina Daňková

„Ta cena se neustále zvyšovala -  30, 35, pak dokonce 50 milionů. Ta částka byla obrovská, ale představenstvo Baníku rozhodlo, že mě nepustí. A když už k tomu mělo dojít, že mě pustí, tak já jsem řekl, že ještě zůstanu v Baníku,“ dodává.

Nejen, že ho nechtělo do Sparty pustit vedení, ale Slončík byl i opravdovým srdcařem.

„Já jsem chtěl Baníku vrátit to, co do mě trenéři a funkcionáři dali. V patnácti letech jsem chodil do kotle, v sedmnácti a půl jsem už začal hrát ligu, takže jsem měl k Baníku, k Ostravě, k tomu regionu nějaký vztah, a nechtěl jsem Baník opustit hned při první příležitosti opustit. Takže proto si myslím, že i proto mě pak fanoušci potom měli rádi, vyvolávali moje jméno, když jsem hrál. Já jsem opustil Baník, až když jsem tu nohu nechal tady v Baníku,“ dodává.

Nakonec přeci jen do Sparty už v uvozovkách jednonohý Slončík přestoupil, ale působení tam nebylo povedené. Na závěr kariéry, po návratu z maďarského angažmá, se Slončík dočkal s Baníkem životního úspěchu.

„V roce 2003 jsem podepsal smlouvu v Baníku Ostrava, potom ten rok, co se tady dělo, když jsme byli mistři, ta mistrovská sezóna byla nádherná. Škoda, no. Je to osmnáct roků a takový úspěch zatím není,“ přidává k mistrovskému titulu z roku 2004 Slončík.

Po kariéře se z něho stal trenér mládeže, ale párkrát nakouknul i k ligovému týmu. „Radši mám, když ty kluky tvořím, když je vychovávám, pro mě toto je daleko víc, když jsem v tom dorostu,“ říká k práci s hráči, kteří jsou ve věku, kdy sám Slončík nakouknul poprvé do nejvyšší soutěže.