Zdeněk Kosňovský oslavil devadesát. Jak vzpomíná na Baník?

„Já jsem se prakticky narodil na Bazalech. Narodil jsem se v Bezručově ulici, to je kousek pod třetím hřištěm. Dneska je to už všechno zbourané, vybombardované, poddolované, takže tam už není vůbec nic,“ říká ke svému dětství před druhou světovou válkou Zdeněk Kosňovský.

Přestože bydlel kousek od Bazalů, nabídky do Slezské odmítal a hrál jen s kamarády. „Udělal jsem chybu, která mě mrzí do dneška, že jsem na to, když mě do Baníku lákali, nekývnul, protože bych se asi mnohem více naučil,“ říká.

Stará střelnice|foto:Archiv Zdeňka Kosňovského

Každopádně jako dítě na Starou střelnici a tehdejší hvězdy Slezské Kosňovský chodil. „Já vám dneska můžu odříkat celou jedenáctku, jak hrála. Jako děcko jsem tam chodil na tu Starou střelnici. Bylo tam dvacet tisíc pořád, úžasná atmosféra,“ vzpomíná na předválčené období.

Působení ve Zlíně

S opravdovým fotbalem začal Kosňovský až po válce. „Ve čtrnácti jsem odešel do Zlína, protože jsme tam měli známé, a tam jsem organizovaně začal hrát,“ vypráví. Jako hráč strávil Kosňovský ve Zlíně většinu aktivní kariéry.

„Hrál jsem tam až do roku 1958, pak jsem se vrátil do Ostravy,“ vzpomíná. V Baníku zvládl na přelomu padesátých a šedesátých let 28 utkání a dva góly.

Trénování a mentorování

Po kariéře osm let u fotbalu nebyl a věnoval se civilnímu zaměstnání na dole Hlubina jako důlní technik. Ale pak přišla zásadní změna.

 „V roce 1971 nebo 1972 jsem začal trénovat žáky Baníku a od té doby mě to chytlo, že až do dnešního dne, kdy dělám takového mentora, ještě pořád se tu potuluju, dalo by se říct, že padesát let se věnuju té mládeži.

Za padesát let prošlo v žákovských kategoriích rukama Kosňovského několik generací baníkovců.