Akvadukty a vodní tunely ve skalách. Weisshuhnův náhon v Žimrovicích na Opavsku z 19. století stále udivuje
Býval to nepřístupný skalnatý, stromy porostlý terén. Až do doby, než na sklonku 19. století napadlo místního osvíceného podnikatele Carla Weisshuhna postavit v Žimrovicích na Opavsku papírenský náhon.
Mnozí ho považovali za blázna a nevěřili mu, že takovou stavbu dokáže realizovat. Náhon však stojí dodnes, je plně funkční a výletníci se můžou v údolí řeky Moravice kochat nejen krásnou přírodou, ale také umně zaříznutým korytem náhonu, jeho dvěma akvadukty či vodními tunely.
„Když přišel Carl Weisshuhn žádat C. K. geodézii Opavu o vyměření vodního náhonu pro zamýšlenou papírnu v Žimrovicích, sklidil tak trochu posměch. Prý je stavba takovéhoto díla ve skalnatém terénu nemožná,“ cituje z historie náš průvodce Stanislav Biler.
Úspěšný podnikatel měl však svou pevnou vizi, ze které nemínil ustoupit. Povolení také nakonec dostal a v roce 1890 se mohlo začít stavět.
„Na pomoc si Carl Weisshuhn přizval italskou firmu, a to ze dvou důvodů. Jednak byli italští dělníci levnější než ti čeští, jednak měli už v té době zkušenosti s ručním ražením tunelů v Alpách,“ vysvětluje Biler.
Výsledkem je 3,5 kilometru dlouhé unikátní vodní dílo se dvěma akvadukty a původně třemi tunely, jeden se už zřítil. Průměrná hloubka náhonu, který je po celé trase široký 4 metry, je od 60 do 120 centimetrů. Při ústí do Žimrovické papírny převýšen o 26 metrů nad řekou Moravicí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
