Barevná sklíčka, řezák, bruska a cín. Na návštěvě u vitrážistky

31. březen 2014

Zveme vás do světa barevných skel, střepů a vůně tavícího cínu. Navštívíme totiž malou vitrážovou dílnu ve Vrbně pod Pradědem, kterou si před 11 lety ve sklepě rodinného domu zřídila Iveta Strnadová.

Za to, že se paní Iveta Strnadová z Vrbna pod Pradědem stala vitrážistkou, může její druhý syn. A to v době, kdy jej teprve čekala. Jak může ještě nenarozené dítě způsobit, že původním povoláním úřednice začne vyrábět autorské skleněné šperky, vitrážovat okna a pro radost vytvářet barevné anděly či lampičky?

„Já věřím, že náhody neexistují. Když jsem čekala svého druhého syna a nemohla chodit do práce, tak jsem se snažila doma něčím zabavit. Listovala jsem v časopisech a tam jsem narazila na vitrážovou lampičku. A něco, nějaký vnitřní hlas mi řekl – tak tohle budeš dělat,“ vzpomíná na své začátky paní Strnadová.

S vitrážemi přitom do té doby neměla zkušenost. Vystudovala knihovnickou školu a nějaký čas pracovala v knihovně. Dalších sedm let pak jako tajemnice Obecního úřadu v Karlově Studánce. Za změnu je moc ráda.

„Protože u té práce, kterou dělám, vidím okamžitě zpětnou vazbu. V těch zákaznících, v těch lidech. V očích, v pohledu – líbí, nelíbí. Kdežto když děláte ve státní správě, tak se můžete roztrhat a vždycky zprava nebo zleva přiletí nějaká negace, i když máte dobrý úmysl a chcete lidem pomoct. Ale není tam taková zpětná vazba jako tady,“ vysvětluje.

Radost z každé práce, ze které je cítit duše

Vitrážím se věnuje už dvanáctým rokem a její práci můžete například obdivovat v Krnovské synagoze. Ta se po dlouhých letech rekonstrukce slavnostně otevře v plné kráse 13. června. Jak ale umělkyně prozradila, původní vitráže pro synagogu vytvořila už v roce 2006.

Krnovská synagoga

„Tehdy vlastně se to dělalo tak po kouskách, každý dal nějakým způsobem ruku k dílu a snažil se přispět ke kráse té synagogy. Ale potom se trošku změnila vize, jak to bude vypadat. A ten oltář, kde já jsem dělala to Desatero, tam tehdy ještě nebyl. Teď vznikl a částečně ho zakryl, takže se muselo odinstalovat a zůstala tam jen Davidova hvězda. Jedna se pak dělala na schody a tu jsem dělala loni,“ říká paní Strnadová.

Kromě výzdoby synagogy pracovala Iveta Strnadová také na několika kapličkách. Na kostel si prý netroufá, ale radost má z každé práce, ze které je cítit duše.

„Moc se mi na tom líbí a fascinuje, když pak přijdou zákazníci, ono to sedne a vidím ty rozzářené oči, tak to je pro mne ta největší odměna. A je mi v podstatě svým způsobem jedno, co to asi bude. Pro mne je důležité všechno, co bude rezonovat na jedné i druhé straně,“ přemýšlí vitrážistka.


Celou reportáž z vrbenské dílny vitrážistky Ivety Strnadové si můžete poslechnout v záznamu našeho magazínu Křížem krajem (viz ‚Přehrajte si celý příspěvek‘ pod titulkem). Tento i další odvysílané díly pořadu pak najdete v iRadiu.

Spustit audio