Chov včelích matek: Nejsilnější nová královna obvykle prokouše sousední buňky matečníku a slabší jedince zabije
Neznalý člověk závidí včelaři med i peníze, které za něj utrží. Ale včelaření je docela dřina s nejistým výsledkem. Vyžaduje jak zápal pro věc, tak i hodně znalostí. Například chov matek – nových královen – je částečně věda a částečně i trochu magie.
Chov včelích matek si žádá zkušeného včelaře a je to velmi složitý proces. Ale včelstvo si umí novou královnu-matku odchovat samo. Vycítí, že matka slábne, a proto vytvoří matečníky, speciální buňky, větší než buňky pro včely dělnice. Stará matka tam naklade vajíčka a po vylíhnutí včely tuhle larvičku krmí už jen mateří kašičkou – roste nová matka.
Matečníků bývá několik a nejsilnější nová královna obvykle prokouše sousední buňky a slabší jedince zabije. Stará matka, pokud má ještě dost sil, vyletí s rojem z úlu. Pokud už je velmi slabá, včelstvo ji „odstaví“ a ona uhyne. „Zákony přírody jsou neúprosné, ale slouží ku prospěchu včelstva. Po svatebním proletu pak nová královna-matka už jen klade vajíčka a koloběh se opakuje,“ říká dlouholetý včelař Petr Musil ze Žitenic.
Ve Výzkumném ústavu včelařském v Dolu, který funguje od roku 1919, se včely dál šlechtí a podporují se žádoucí vlastnosti. Například to, aby nebyly agresivní. Využívá se i moderních metod, třeba inseminace.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
